Poselství Šúnemanky

( 2.Kralovská 4,8-37 )

Při čtení této pasáže čteme : … Jedna místní zámožná žena pozvala Elíšu k jídlu. Od té doby se pokaždé, když tudy procházel, zastavil u ní na jídlo…“. Je zvláštní, že tato bezejmenná žena je v Bibli. Je tam proto, že nejde tak o její jméno, jako o její velmi důležité poselství pro nás.

Tato žena ze Šunemu byla vnímavá, štědrá, pohostinná a viděla potřebu služebníka Božího. Viděla, že tudy chodí a má základní lidské potřeby – hlad a žízeň. Je psáno, že Eliša tudy často chodil, ale od té chvíle, kdy ho žena pozvala domu a pohostila, se pokaždé zastavil u ní na jídlo. Proč se k ní rád vracel? Byla milá, úžasně vařila? O tom se Bible nezmiňuje, ale je vidět, že velmi rád chodil i se svým sluhou Gehazim jen k ní. Časem se tato pohostinná žena rozhodla, že pro Božího muže nechá postavit pokoj na střeše, kde si bude moci po jídle odpočinout. Když byl pokoj dokončen, zařídila ho vším potřebným a dala ho plně k dispozici pro své věrné hosty. Jednou, když v pokojíku po určitě znamenitém jídle Elíša odpočíval, nechal si zavolat svou hostitelku a chtěl ji za její velikou štědrost nějak odměnit. Řekl ji: „Zahrnulas nás všemožnou péčí. Co pro tebe mohu já udělat? Mám se o tobě zmínit u krále nebo u velitele vojska?“ Ona mu však odpověděla, že žije spokojeně mezi svými. Dělala toto štědré pohostinství bez postranních úmyslů. Protože ji chtěl opravdu nějak odměnit, zeptal se svého sluhy jak ji odměnit. Ten si všiml, že má starého muže a nemá žádné dítě. Elíša si Šunemanku nechá znovu zavolat a oznámí ji, že počne a porodí syna. Jaká byla její reakce na tuto správu? To ne můj pane, jsi muž Boží, nepodváděj svou služebnici. Věděla, že lidsky je to nemožné ale po určeném čase opravdu porodila syna, jak ji Eliša předurčil. Je zvláštní, že toto zázrakem narozené dítě je v Bibli také bezejmenné jako jeho matka. Když chlapec povyrostl, jednoho dne, když byl se svým otcem na poli, si začal stěžovat na bolest hlavy. Otec ho nechal odnést matce a okolo poledne jí umírá v náručí. Co prožívala, není v Bibli popsáno, ale já si myslím, že to byl nejhorší den v jejím životě. Ale její reakce je pro nás velmi poučná! Dává svého syna do pokojíku muže božího, mlčí o tom, co se stalo a pospíchá za Elíšou, zdrojem její jediné pomoci. Elíša posílá svého sluhu, aby syna Šunemanky vzkřísil, ale ona se drží pevně Božího služebníka, až se rozhodne, že s ní půjde a pomůže jí on sám. Gehazimu se nepodařilo vzkřísit mrtvého syna, ale Elíša s Boží moci vrátí syna Šunemance k životu. Je zvláštní, že zde její příběh ještě nekončí, ale pokračuje v 2 Královské 8,1-6, kde ji Elíša varuje a posílá na sedm let pryč z domu před hladem, který Hospodin sešle na to místo. A po sedmi letech, když se tato bezejmenná žena se svou rodinou vrací spět do svého domova, přichází s prosbou před krále, kde ve stejnou dobu Gehazi líčí příběh této ženy králi, a Gechazi začne křičet, králi to je ta žena! Ona vše osobně převypráví před samotným králem! Dostane spět všechen majetek včetně všech polních výnosů ode dne, kdy odešla ze země, až po ten kdy se vrátila!

Poučení pro nás z tohoto poselství bezejmenné ženy:

• Bůh požehnal a odměnil pohostinnost (dal ji syna).
• Bůh dovolil, aby na ni přišla těžká zkouška (její syn umírá).
• Bůh odměňuje důvěru v jeho pomoc (syn byl vzkříšen).
• Bůh častokrát dovolí, aby jeho věrní procházeli nevysvětlitelnými zkouškami a utrpením. Když se ho však pevně držíme, později zakoušíme jeho věrnost, lásku a slitování.
• Naše věrnost a vytrvalost bude odměněna nad naše očekávání.
• Bůh je mocen udělat víc než jsme schopni vymyslet.