V Písmu mnohokrát čteme o víře, která zachraňuje, o víře která uzdravuje všelikou nemoc, o víře, která převádí přes vodu suchou nohou o víře, která boří hradby … . Když se podíváme do církve, nevidíme. Slyšíme o víře mnoho slov, ale nevidíme. skutky víry. Jedním ukazatelem naší nevíry v církvi je množství nemocných v církvi. Když přijdu někam do církve a zeptám se kdo má nějakou nemoc, většina zvedne ruku. Ti, co ji nezvedli jsou buď velmi mladí, nebo se bojí v církvi přiznat, že jsou nemocní.
Někde se za uzdravení nemodlí,  někde zase chodí do předu se modlit mnoho lidí. Většinou jsou to vždy ti samí lidé. To znamená, že nebyli uzdraveni, i když při předchozích modlitbách hovořili o tom, že je již jim lépe, nebo že věří, že jsou uzdraveni. Další týden na výzvu stojí ve předu znovu. Tak chodí několik let a stále jsou trápeni nemocí.
Přesto Ježíš říká: „tvá víra tě uzdravila“, a jinde „dal jim moc“ (aby uzdravovali, vyháněli démony), a dále „jen věř“ (a bude opět žít)…
Myslím si, že mnoho z nás křesťanů je v chaosu ohledně nemocí, uzdravení a moci. Slyší o tom kázání, Slyší a vidí, že se to jinde děje, ale u sebe to nevidí. Co s tím. To člověka dokáže dovést k odevzdanosti nemoci a nepříznivým situacím, ke ztrátě víry a křesťanství se pak přenese do nějakých pravidel o chození do sboru, poslouchání autorit, aktivit, které mají ukázat naše křesťanství vůči veřejnosti. To pak odvádí od demonstrace Boží moci.
Rád bych se zamýšlel nad mocí a vírou k uzdravení a na úvod nad stvořením člověka a obecně nad naším tělem. Bůh stvořil člověka a řekl, že je to dobré. Velmi dobré. Uvědomme si, že Bůh člověka stvořil pro věčný život. Tedy mu dal takové tělo, které je schopné neustálé obnovy. Po pádu člověka sice lidé umírají, to znamená, že lidský organismus „dojde do konce“, přesto se lidé dožívali několika set let. Bůh pak svým slovem ustanovil lidský život na sto dvacet let. Vždy jeho slovo změnilo naše tělo tak, aby se dožívalo tolika let, kolik určil. Změnilo něco v lidském těle. Jeho  s l o v o  to změnilo.
Přestože Bůh své slovo nezměnil, lidé se běžně sto dvaceti let nedožívají. Věřím však, že Bůh naše tělo uzpůsobil tak, aby bylo schopno se těch sto dvaceti let dožít. Je to náš způsob života, co ho zkracuje.
Vycházím z toho, že Bůh dělá věci dobře. Tedy i mne stvořil skvěle. Také dal moc našim slovům. I my jako On můžeme tvořit slovy. Naše slova mají nesmírnou moc. Moc života i smrti. Můžeme jimi žehnat, nebo zlořečit. Používejme tedy naše slova správným způsobem.
Děkujme každý den za naše tělo. Děkujme za to, jak nás Bůh stvořil (řekněme mu to osobně) a žehnejme svému tělu. Mluvme o svém těle dobré věci. Někdo se podívá do zrcadla a začne svému tělu zlořečit. Přijde od lékaře a zlořečí tělu. Něco není schopen udělat (sehnout se, kleknout si….) a začne zlořečit svému tělu. Jak často tělu nadáváme do tlusťochů, nemotorů, neschopnosti, jak často o něm říkáme, že je nemocné. Dokonce nevyléčitelně nemocné. Věříme více lékařům a lékům, než Bohu a jeho Slovu. Věříme více tomu, co nám našeptává ďábel, než to, co o nás říká Boží slovo.
Změň to. Začni se nejdříve radovat ze svého těla. Je to Boží dílo, i když jsme ho poničili. Stále je Božím dílem.
Žehnej svému tělu. Žehnej svému mozku (obnovou buněk, pevností cévek, žehnej mu plnou funkčností, ve jménu Ježíš), žehnej svým vnitřnostem, svým svalům a šlachám, kloubům, kostem i nervům. Svým cévám…. Vše máme od Hospodina a tak děkujme a žehnejme. Tělo slyší na požehnání. Můžeš promlouvat dobré věci ke svému tělu. Zkus to od dnešního dne dělat. Když ráno mluvíš s Pánem, děkuješ za věci, děkuj za své tělo (i když se ti ráno špatně vstávalo, bolí tě hlava…) a začni mu žehat.
Budeš vnímat a vidět změny.

Jistě jsi  již teď žehnal svému tělu a děkoval za ně Bohu. Zkusme postoupit o krok dál. Bůh naše tělo stvořil tak, aby se mohlo mnoho věcí v nás obnovovat. Můžeme obnovu nebo nastartování některých funkcí, které ochably ve své činnosti učinit my sami. Dal nám k tomu i moc slova. Je dnes již vědecky prokázané, že na základě toho jak mluvíme ke svému tělu a na základě naší víry, se dokáží měnit některé části  našeho genetického kódu. Skutečně naše slovo má moc. (o tom někdy jindy) Bůh nám dal, mě i tobě, jednoduchý a mocný nástroj. Slovo.
Ve jménu Ježíš může promlouvat obnovu činnosti některých orgánů, nebo jejich správné fungování. Uvedu jednoduchý příklad. Ještě před několika týdny nebylo dne, abych si nemusel vzít nějaký prášek na pálení žáhy. Přepadalo mne několikrát za den a pálila až v krku, Bylo to velmi nepříjemné a  ani léky nezabíraly, Když, tak jen na chvíli. Dnes, když začnu cítit, že mne začíná pálit žáha začnu přikazovat kyselině, aby se vrátila do žaludku. Orgánu, který tyto kyseliny vytváří, aby jich vytvářel pouze tolik, kolik je potřeba. Nic navíc. Během několika vteřin cítím, jak pálení ustoupilo. Doslova cítím, jak kyselina ustupuje dolů do žaludku. Od té doby, kdy takto slovem jednám s kyselinou
mne již žáha nepálí.
Není to jenom pálení žáhy. Promlouvám každý den ke všem orgánům ve svém těle. Několik let jsem bral kapky do nosu. Ráno a večer. Pokud jsem je na několik dní vynechal, nemohl jsem dýchat nosem. Byl ucpaný (sevřený). Přestal jsem brát kapky a začal žehnat svému nosu, sliznici a dutinám. Není to o tom, že nemám rýmu, ale vždy, když cítím, že se mi ucpává nos, promluvím ke sliznici v nose, ať se uvolni a splaskne natolik, aby mé dýchání bylo čisté. Během několika minut zjistím, že opět dýchám oběma nosními dírkami úplně volně. Podobně tak promlouvám ke svým průduškám a každý den uvolňuji průdušnice, aby byli průchozí, promlouvám plícím a žehnám jim plnou funkčností. Měl jsem astma od peřinky, Diagnostikovali mi středně těžké astma a denně jsem musel vdechovat sprej (někdy i několikrát za den). Dnes ho nepotřebuji. Tak to jde dále. Každý den jsem musel brát hrst léků (7-9). Dnes neberu ani jeden. Zlepšil se mi zrak. Jak do dálky tak na blízku. Měl jsem na čtení tři dioptrie a dnes čtu bez brýlí. Dnes ani nevím, kde oboje brýle mám. Ale žehnám svému zraku ostrostí vidění a své sítnici k obnově poškozených věcí, Mohl bych pokračovat s hemeroidy, cukrovkou, bušením srdce nebo cholesterolem. Při stěhování jsme měli plnou krabici léků. Člověk si najednou uvědomí, že to všechno vlastně nemusí brát a nemusí cpát do sebe tolik chemie.
Cítí se svobodný a je svobodný.
Bůh nám do těla vložil kmenové buňky, které dnes i vědci používají k obnovení nebo vytvoření zcela nových tkání a dokonce v budoucnu i celých orgánů. Tyto buňky podřídil pod náš mozek. Jaké impulsy jim budeš posílat je na tobě. Buď jejich činnost zastavíš, když budeš stále věřit tomu, že nemůžeš být uzdravený, nebo aspoň ne teď, ale někdy v budoucnu, až jednou, snad. Nebo začneš jim dávat impuls k obnově toho, co je v tvém těle potřeba obnovit. Ten začíná promluvou a příkazem ve Jménu Ježíš ke svému tělu.
Musíš to však prožít s Ježíšem. Nejde to začít dělat jen proto, že jsem to slyšel nebo jsi to teď četl. Slovo má moc pouze ve spojení s vírou. Musíš skutečně prožít od Pána, že jeho ranami jsem uzdraven. Musíš přijít k němu mluvit s ním o tom, a také mu naslouchat. Pokud to budeš mít zjevené a prožité skrze něho, neváhej vykročit ve víře.

Prožij uzdravení s Ježíšem.
Co znamená prožít. Nejen uzdravení, ale i ostatní věci.
Když za mnou přichází lidé, abych se modlil za jejich uzdravení a přitom jsem sám ráno musel brát hrst léků, mohu sice s nimi mít soucit, protože prožívám stejné trápení nemocemi jako oni, ale přesto se cítím jako pokrytec. Přestože vím, že v Ježíši mohu mít uzdravení, mé dlouhodobé nemoci o tom nesvědčí. Vnímám, že je tady chyba. Tento tlak, který jsem cítil mne dovedl předstoupit před Pána a mluvit s ním o tom. Odpověď byla jednoduchá. Duch svatý mi jednoduše řekl, že nevěřím, že v Ježíšových raných jsem uzdraven. Ano. Bylo to tak. (Věřím Písmu, že je pravdou a normou pro život, ale při lámání chleba teprve zjistím, jaká je má víra.)
Nevím, jestli jsem pak prosil za víru, nevzpomínám si na to. Ale asi ani ne. Jen jsem najednou měl jistotu – víru, že jsem v tu chvíli byl uzdraven. Přijal jsem pravdu, že Jeho ranami jsme byli uzdraveni. Nevím jak se to stalo. Bylo to tady. Neumím to jinak popsat, než jako naprostá jistota, která vycházela někde z mého nitra, kde přebývá Duch svatý. Bůh mi dal „prožít“ uzdravení. Od toho okamžiku prožívám vnitřní svobodu ohledně nemocí. Je to podobné tomu, kdy jsem byl zázračným zásahem Duchem svatým propuštěn z vazby a ocitl jsem se na svobodě. Prožíval jsem intenzivně jak svobodu, tak zároveň jsem si nesl stálou přítomnost jasného Božího zásahu. Možná bych tedy neměl mluvit jen o uzdravení, ale o vysvobození od nemocí.
Podobně je to i s mnoha dalšími věcmi v životě. Prožít věci s Ježíšem, bych asi popsal jako získání Boží jistoty nebo víry Boží v konkrétní věci. Je to něco tak silného, že ti to nelze vzít a nikdo ti to nemůže zpochybnit. (A často ti to ani ostatní nevěří) Prostě to máš a je to tvoje.
Přál bych nám všem, abychom takto mohli prožívat vztah s Pánem a jeho „Mějte víru Boží“.

V našem těle jsou orgány, svaly, šlachy, žíly a tepny…, které potřebují někdy jen uzdravit. V tom případě se mohu modlit a promlouvat ke konkrétnímu orgánu uzdravení, mohu mu žehnat celkovou obnovou, jak jsem již o tom psal. Jsou však situace, kde něco v těle chybí. Něco, co by tam mělo být, ale není. Pokud něco není, nemůžu tomu žehnat a promlouvat. Potřebuji zázrak Božího stvoření. Musím se modlit za zázrak. Vyžádat si u Pána stvoření toho, co chybí. Potřebujeme toto stvoření stáhnou z nebe.

Pokud bych to nakonec shrnul  dal bych to do těchto bodů:

1. Přijmi to, že Bůh tě nechce a ani netrestá nemocí. Nemocí je člověk svázán stejně, jako démonickými silami. To člověk pozná a uvědomí si, když je z nemoci vysvobozený.
2.Přijmi to, že člověk-tělo byl stvořen Božím slovem a na Boží slovo reaguje a poslouchá ho – slovo ve Jménu Ježíš.
Děkuj za tělo, které ti Pán dal a raduj se z něho.
3. To slovo je ve tvých ústech a ve tvém srdci. Slovo říká, že Ježíš zemřel i za naše nemoci (v jeho ranách jsme byli uzdraveni).
4. Přijmi a prožij toto Slovo.
5. Dokud to nemáš prožité a nemáš v této oblasti víru Boží, pak nepřestávej brát léky. Nestačí, že dnes o tom čteš nebo slyšíš. Nadšení není víra! Potřebuješ mít víru z Ducha svatého a ne nadšení z duše.
6. I když přijmeš uzdravení, je to začátek další cesty. Nepřestávej žehnat svému tělu. S uzdravením přichází i bázeň si tělo dál ničit špatným životem a životosprávou.
7. Poslouchej, jak mluvíš o svém těle  nebo k němu. Zda mu nadáváš a zlořečíš, nebo žehnáš. Pamatuj, že tvá slova mají moc.

Pokud čteš tyto řádky a jsi nemocný, žehnám ti ve Jménu Ježíš uzdravením skrze jeho rány. Žehnám ti, přijetím tohoto uzdravení, které pro tebe Ježíš již vydobyl a připravil.