Před pár dny jsem měl dobrý rozhovor s jedním bratrem, kterého si vážím. Jeli jsme autem a měli dost času na sdílení. Přišla i řeč na radost. Je jeho touhou zažívat radost. Stálou radost. Pokud zažíval soustavnou radost, pak to bylo vždy jen několik dní v kuse a pak se ztratila. Po čase se to opakovalo a tak stále dokola. Písmo nám mluví o stálé radosti.
Přitom mne napadlo: „Jak chválili Pavel a Silas Pána. Byli ve vězením, zbičováni, přikováni ke skále, seděli v moči a výkalech, ve tmě. Nevěděli, jak dlouho to bude trvat. Začali chválit Pána. Jak? Bylo to plné radosti? Osobně si myslím, že jejich chvála byla vzdáváním díky Pánu za život, za jeho přítomnost v něm, děkováním za to jak je dobrý a skvělý Bůh. Vyznáváním své lásky k němu. To nemůže být přece smutné. V takové chvále musí být radost, aby to byla opravdová chvála, aby to bylo uctívání.
Bůh přebývá ve chválách svého lidu. Občas, nebo spíše často se setkávám ve chvále spíše s vyprávěním příběhu, pocitů. Písně směřují více k lidem než k Bohu. Je málo chval, které mluví přímo k Pánu. Které ho skutečné uctívají a děkují mu za jeho lásku, říkají jak ho máme rádi, jak ho milujeme. Milujeme jen tak, protože je a je úžasný, velký, mocný a plný lásky. Že nás stvořil a my můžeme být teď s ním.
Radost ze života (s Bohem), je spojená s vděčností a láskou k Bohu a jejím vyjádření, směrovaném přímo k němu. Pokud to v našem životě je, pak máme i radost ze života, můžeme nejen Pánu sloužit, ale také si život s Pánem tady na zemi užívat. Pokud to není, pak v takových chvílích bychom nejraději již byli z tohoto světa pryč u Pána, abychom mohli radost zažívat. Bůh však má pro nás tady ještě mnoho úkolů. Mnohé nejsou lehké a přinášejí protivenství okolí, někdy se před nás staví mnoho překážet…, přesto pokud budeme děkovat Bohu za život, za naše stvoření, budeme vděčni a budeme mu to dávat najevo (například radostí z toho), zjistíme že se začínáme pohybovat v úplně jiném prostředí. Najednou budeme spíše nad věcí, i když naše situace bude podobná té Pavlově a Silasově.
Život je dar od Boha. Nenarodili jsme se náhodou. Ďábel udělá vše, aby se ti život zdál hořký, těžký, plný trápení. To není Božím záměrem pro tvůj život. Začni za něj Bohu každý den děkovat, řekni mu jak jsi rád, ráda za to, že ti dal život a můžeš teď prožívat jeho lásku a být s ním.
Bez tohoto života, bychom nikdy nemohli poznat tak skvělého tátu, jakým je náš Bůh. Máme za co být vděční, máme za co děkovat a hlavně máme důvod ke stále radosti.