Jaké je Boží myšlení? Nebeský Otec nám zanechal v Písmu mnoho tajemství. Ne vždy to jejich „rozlousknutí“ je pro nás životně důležité. U Adama víme, kolika let se dožil, ale kolik mu bylo, když ho Bůh stvořil? Stvořil ho dvacetiletého, třicetiletého nebo měl více let? Jak potom Bible počítá jeho věk? Myslím, že právě toto patří k těm tajemstvím, které nemusíme za každou cenu odhalit.
Bůh nám však v Písmu zanechal dost jiných věcí, při jejichž zkoumání můžeme více poznávat jeho osobu, jeho myšlení a charakter.
V těchto dnech (ale nejen v těchto) řešíme konflikty mezi skupinami věřících ve sboru. Většinou jde o to, kdo může sloužit ve chválách, kdo se může veřejně modlit apod. Mnohé jsou velmi opodstatněné. I když dochází i k násilnému řešení problémů, nic se nedá zatím srovnat s úkladnou vraždou krále Davida a jeho smilstvem se ženou toho, kterého pak nechal zabít. Ano David byl potrestán, z jeho domu nevyšel pak meč, přišel nejen o narozené dítě ze smilstva, ale postupně i další tři syny a dcera se mu psychicky zhroutila. Přesto však Bůh ani jednou nepomyslel na to, že by Davida odvolal z poslání, které mu dal. Stačilo mu, že David si uvědomil svoji chybu a učinil pokání. Myslím si, že všichni věděli, co David udělal, ale ne všichni viděli jeho pokání, ne všichni viděli, co pak prožíval a jak volal k Bohu.
Když přemýšlím nad tímto životním příběhem, vidím, že Božím záměrem není člověka odvolávat ze služby, do které ho postavil, ale dovést ho k pokání, ke změně života a tím i následně ke kvalitnější službě, službě podle Božích měřítek. Bohu je jedno, co na to říkají jiní. Bůh je věrný svým slovům a zaslíbením. Tak zůstal věrný i slovům a zaslíbením, které dal Davidovi.
Nám však to jedno není. My bychom hned každého odvolávali, chceme za každou cenu vidět pokání. Nejraději, aby to pokání dělal před námi. Chceme vidět trest…
Nějak zapomínáme, že do služby ustanovuje Bůh, ne my.
Jen Bůh může člověka odvolat. Ne člověk.
Neznamená to, že souhlasím s hříchem, že lidé mohou žít neustále v hříchu a sloužit… Ne,  určitě s tím nesouhlasím, Jen chci připomenout, že budeme posuzování podle toho, jak sami soudíme. Mnohokrát jsem viděl a na svém životě zažil, že když voláme po odstoupení někoho pro to, co udělal, nebo ho za to soudíme, pak jsme sami konfrontování se stejným hříchem v našem životě. Často zjistíme, že jsme na tom hůře než ten, kterého jsme nechtěli nechat sloužit, nebo jsme po jeho odvolání v srdci, v myšlení nebo ústy volali.
Některé věci patří Bohu a u některých Bůh chce, abychom je sami řešili. Proto potřebuje moudrost, spravedlnost a milosrdenství místo soudu.