Utečenci v České republice, ale i na Slovensku vyvolávají silné emoce. Můžeme slyšet různé názory na to, koho vpustit  a koho již ne. Emoce můžeme měřit podle toho, jak daleko bydlím od záchytného táboru. Čím blíže bydlím, tím větší emoce situace ve mne vyvolává. Pokud bydlím hodně daleko, pak se možná zapojím jen do diskuze, něco si vyslechnu, no a uvidíme, co s tím politici udělají. Nás se to přece tak moc netýká.
Každá vzdálenost od uprchlického tábora je u nás jen malou vzdáleností, proti tomu, z jaké dálky uprchlíci přichází. Je to tak malá vzdálenost, že by mne to nemělo nechat chladným.
Sám jsem dlouho přemýšlel, jaký postoj mám zaujmout. Přicházely mi na mysl různé postoje, které měly svá pro a svá proti. Byly opodstatněné, měly svou logiku. Přesto jsem věděl, že to není ono. Tak jsem hledal u Pána. A dostal jsem toto:
“ Pokud máš strach o život, pak budeš proti přistěhovalcům. V tom lepším případě budeš chtít povolit vstup pouze pronásledovaným křesťanům. Pokud ti jde peníze, budeš proti přistěhovalcům, hlavně těm, o kterých si myslíš, že je nikdo nepronásleduje, ale jen se chtějí mít lépe.
Pokud ti jde však o růst Božího království, zavoláš haleluja, Pane, jak mohu pomoc, při zvěstování tvého jména těmto lidem. Tu jsem použij mne.“
Díky tomuto stěhování se dnes každý křesťan může stát misionářem a nemusí jed do Sýrie, Afganistánu, Iráku,… . Bůh ti je přivedl až domů. Máme ten nejlepší nástroj na to, jak řešit tento „problém“. Máme Krista. Možná jsi snil o tom, že budeš misionářem, dostal jsi to jako zaslíbení, možná si tiše záviděl těm, kteří odjíždějí na  misie. Teď se ti to může vše naplnit. Modli se za to, jak se máš zapojit do této novodobé misie. Každý má právo slyšet evangelium. každý má právo slyše o Ježíši. Tak tomu nebraň, planou diskuzí, ale zapoj se.
Tam odkud přichází tuto šanci slyšet o Ježíši mnozí nemají.