Nikdy jsem nehrál počítačové hry. Pozoroval jsem však ty, kteří je hrají. Se sluchátky na uších žijí v jiném světě. Křičí, pláčou, smějí se, zlobí se a nadávají někomu, kdo v místnosti není. Jsou vtaženi do jiného světa. Když skončí, dost dlouho jim trvá, než se orientují v realitě. Někteří žijí svou počítačovou postavu, i když již hru nehrají. Pokud mohou, rychle se vrací do světa hry. To nejhorší je, že hry jsou většinou z démonického prostředí nebo válečné. Čím dál tím více je těch, kteří přeberou ducha hry a začínají se chovat v životě stejně jako bytosti ve hře. Včetně zabíjení lidí.
I když je to jen „počítačová hra“

Přemýšlel jsem nad tím, jaké by to bylo, kdyby někdo připravil hru:
„Božího království“. Asi by pak po světě běhalo mnoho Davidů, Eliášů, Petrů a Pavlů, nějací andělé. Vystupovali by tak, ale nebyli by to oni ani duchem ani charakterem Božích dětí. Byla by to jen hra přenesená do reálného života. Byla by to jen lež, stejná jako ta, na kterou láká ďábel.

Boží království není hra, je realitou. Ale je potřeba ho prožít. Ne tak jako v počítačových hrách. Skutečně, reálně ho prožívat. Ne jenom o něm slyšet vyučování, ale prožít jeho přítomnost, jeho závdavek tady na zemi. Mnoho věcí se jako křesťané snažíme naučit, vysvětlit, mluvíme o nich, ale neprožili jsme je. Neprožili jsme je hluboko v srdci, v duchu, ale i v těle. Potřebujeme prožít, že naše tělo je nádobou Ducha svatého. Musíme to prožít reálně. nestačí říct věřím tomu, protože jsem to četl v Písmu. Potřebuji říct: „Mám to. Zažívám to fyzicky i duchovně každý den“ Musíme prožívat jeho přítomnost v našem životě, je naším partnerem na celý život. Pak začneme chodit v Duchu svatém.
Potřebujeme prožít, že v Ježíšových ranách jsme uzdraveni a budeme uzdraveni, budeme děkovat za naše tělo a žehnat mu.
Každou nemoc budeme odrážet skrze toto prožití.  Potřebujeme hluboce prožít, že jsme se narodili z Boha a jsme spoludědicové Božího království. Pak nás nic nebude trápit, co nás trápilo po celý život. Nebude nás nic ponižovat a urážet, když prožijeme, kým jsme se stali vztahem s Bohem, přijetím oběti Ježíše Krista a vedením Duchem svatý. Narozením se z Boha.
Je to prožívání těchto věcí.
Je něco jiného číst o tom, jak se řídí loď na moři, nebo ji sám na moři řídit. Je to nepopsatelný rozdíl. Potřebujeme zažívat, ne vědět. Potřebuje vše s Bohem prožít, ne o tom slyšet. Bůh nám to skrze přítomnost Ducha svatého v nás umožňuje. Neboj se jít do toho. Zavolej: „Bože chci prožít život s tebou, chci zažívat další věci života s tebou Duchu svatý.“