Miluji rajskou omáčku. Takovou obyčejnou, českou z hovězího vývaru. Ale každá hospodyňka ji dělá asi trochu jinak. V každé restauraci chutná jinak. Jedno však všechny rajské omáčky, pokud to jsou rajské omáčky, spojuje. Hřebíček, bobkový list a hovězí vývar. Jedl jsem jednou rajskou, která byla bez těchto ingrediencí. Byla to rajská omáčka a nebyla. Stále ji něco chybělo. Nechtěl jsem urazit, proto jsem dojedl. Nejedl jsem ale rajskou, jedl jsem spíše „kečupovou“. Prostě do rajské patří mimo jiné hřebíček a bobkový list, pak to má ten správný šmrnc, tu správnou chuť Pokud je z vývaru, pak má i svoji sílu. Pak je to rajská, jak má být.
Nikdy jsem si nedělal osobní statistiky o tom, kolik lidí jsme přivedli k Pánu, protože to bylo především dílo Ducha svatého. jedno jsem si však za roky všiml. Byl velký rozdíl v duchovním růstu mezi těmi, kteří měli dar jazyků a těmi, kteří tento dar nepřijali, nebo nezačali používat. U těch, kteří tento dal nevyužívali, to bylo jako s rajskou omáčkou bez hřebíčku a bobkového listu. Měla tu správnou barvu, hustotu, byla to „rajská“, přesto ji něco podstatného chybělo. Byli to křesťané, věřili v Ježíše, vyznali Ježíše jako Pána, činili pokání, četli Písmo, modlili se a také často, ale přesto tam něco chybělo. Byli ochotní pomáhat, ale něco tam chybělo. Vůně a chuť hřebíčku a bobkového listu a moc vývaru . Vůně, chuť a moc Ducha svatého.
¨Ti, kteří tento dar přijali, neměli možná úplně tu správnou barvu rajské, procházeli nejrůznějšími kotrmelci, lítali nahoru a dolů, ale kdybych tyto dvě skupiny porovnal po roce, nebo třech letech, pak by bylo ve většině případů vidět obrovský rozdíl v duchovním růstu mezi těmito dvěma skupinami věřících.
Ti, kteří se modlili v jazycích byli mnohem dál, než ti, kteří se tohoto daru báli, zavrhli ho, nepřijali, nebo přestali používat.
Proč tomu tak je? Písmo o tom říká toto: „Kdo prorokuje buduje církev, kdo se modlí v jazycích buduje sám sebe.“ (1.Kor.14) A na jiném místě je Pavel píše: „Stejně tak i Duch se spolu s námi ujímá naší slabosti. Vždyť my nevíme, jak a za co se máme modlit, ale sám ten Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit slovy.“ (Římanům 8)
Z mé zkušenosti (i osobní) mohu potvrdit. že je to pravda. Neboj se tohoto daru. Pokud ho máš, modli se v jazycích, modli se nahlas, aby tvé ucho (tělo) slyšelo. Modli se potichu nebo v duchu, když jsi v situaci, kdy nemůžeš nahlas. Ale modli se v jazycích. Pak společně se čtením Písma a obecenstvím, jsi budován a duchovně porosteš.