Setkal jsem se v naší službě s dvěma muži, kteří byli zdravotně postiženi. Jsem Bohu vděčný, že mi je přivedl do cesty. Neumí psát ani číst, jsou dospělí. Jeden je již v důchodovém věku, druhý je mladší. Jeden bydlí sám, ale dochází za ním příbuzní mu uvařit, apod. Dlouho se o něho musela starat maminka, než se osamostatnil. Téměř neslyší.
Druhý chodí za pomocí francouzských holí a nemůže zůstat nikde bez doprovodu. Velmi silně zadrhává. Mají mnoho společného.
Oba jsou členy církve. Každý úplně jinde.
Viděl jsem velké množství postižených, ale tito dva jsou snad těmi nejšťastnějšími lidmi. Jsou plni radosti i elánu. Nikdy jsem je neslyšel reptat na svoji situaci, nikdy jsem je neslyšel závidět druhým, nikdy jsem je neslyšel se litovat. Chtějí pomáhat a pomáhají, pokud jim to jejich postižení dovolí. Vždy jsou přívětiví.
Naopak oni by mohli mít důvod si stěžovat na život. Nedělají to.
Mnoho těch, kteří jsou v podobné situaci to dělají. Dělají to i ti z nás, kteří nejsme postiženi jako oni. Čím to je?
1. Oba znají osobně Ježíše. (Je mnoho těch, kteří věří, ale oni se s Ježíšem znají osobně)
2. Oba chtějí s Ježíšem trávit co nejvíce času. Těší se z toho.
3. Jejich modlitební život je bohatý. (Jsou to hodiny modliteb denně)
I když nečetli Bibli, mají větší poznání duchovních věcí než mnozí znalci Písma. Jsou dětsky jednodušší. Někdo, kdo je vidí poprvé, se hned snaží z nich vymítat démony, vkládat na ně ruce a modlit se za uzdravení. Oni jsou však šťastni, plní Ducha, a prožívají své dny s Pánem na modlitbách. (I když je nikdo neučil modlit se a nečetli různá vyučování o modlitbě, jsou jejich modlitby mocné a jsou v nich věrní) Nemají důvod ke změně. Mají všechno, co potřebují. Přítomnost Pána. Přestože se nikdy nebyli schopni naučit číst a psát mají zvláštní moudrost.
To mají společné a zároveň se tím odlišují od podobně postižených (nejen postižených) lidí. Věřím a vím, že jejich radost, pokoj, spokojenost přichází skrze jejich neustálé spojení s Pánem. Jsou věrnými modlitebníky. Když se nikdo nemodlí, oni se budou modlit.
Na nich si připomínám, že nezáleží na tom, jak kdo je zdravý ať fyzicky, nebo mentálně. Nezáleží na situacích, do kterých nás život zavál. Důležité je být ve vztahu s Ježíšem, zůstávat na modlitbách a člověk může prožívat šťastný život v každé situaci.
Možná by měli vkládat ruce oni na nás a modlit se za nás, než my za ně.
Osobně jsem rád, že jsem na jejich modlitebním seznamu.