Několikrát jsem mluvil o tom, jak jsem po uvěření bojoval s kouřením (nejenom s ním). V mém vyprávění jsem nikdy nezapomněl uvést, jak jsem v sobotu pral své oblečení, abych nebyl v neděli cítit kouřem. Jak mne tlačilo k zemi, že jsem byl posuzován podle toho jestli kouřím, nebo ne. Teprve, když jsem přestal být závislí na tom, co si o mne lidé myslí, jsem mohl vnímat to, co si myslí nebo cítí Ježíš. Nakonec jsem „sám“ došel k tomu, že nemohu Pánu sloužit s cigaretou na rtu. Mohl jsem pak k němu skutečně volat. A přišlo vysvobození.
Vždy, když jsem o tom mluvil, mluvil jsem o tlaku ze strany církve jako o něčem, co nebylo moc dobré. Teprve po letech jsem si uvědomil, že pohled mých věřících sourozenců byl silou, které mne stále upozorňovala na to, co není dobré. Díky tomu, jsem mohl projít vysvobozením z toho, co si o mne lidé myslí, přijít před Pána, ne proto, že mi to říkají lidé a já bych se chtěl mezi ně zařadit, ale pro Pána samotného. Bez jejich napomínání, bych však k tomu nedošel. Ať to vypadalo v mých očích různě, byl to tlak, který mne někam nakonec posunul.
Proč o tom píši? V Listě Židům (10:25) ¨jsme vyzýváni k tomu, abychom nezanedbávali společná shromáždění, nebo je neopouštěli. Mnohé z nás to může přivést k přemýšlení o vzájemné lásce, pomoci, síly sjednocené modlitby  … Tento verš však pokračuje, ale většinou se pokračování necituje. Je to: „ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův“
Kde jinde bych měl slyšet pravdu a pravdu o sobě samém, než ve společenství Kristovy církve. Kde jinde bych měl přijímat napomenutí, než tam. Kde jinde mohu mít jistotu, že je to z lásky.
Možná proto se někteří z nás tak bojí a nechce se jim do společenství, nebo je střídají. Protože nechtějí slyšet napomenutí, nechtějí slyšet pravdu o sobě, aby nemuseli nic v sobě řešit.
Já mohu děkovat za všechny ty, kterým nebylo jedno, jak žiji.
Možná se vyhýbáš společným shromážděním a máš proto plno výmluv, ale pravda je spíše v tom, že si libuješ žít ve lži o sobě a v neochotě jednat se svými vlastnostmi, zlozvyky a hříchem.
Překonej to, běž. Poslouchej a jednej se svým životem. Tam, kde tě napomenou, se i za tebe modlí. Tam, kde si myslíš, že tě jen kritizují, tě milují a touží po změně v tvém životě. Není to jen z nich samotných, je to tělo a z těla  Kristova..