Když jsme sloužili v Ostravě, spolupracovali jsme s jedním věřícím, který měl velké encyklopedické znalosti. Dělal různé přednášky po církvích, také kázal. Měl pouze jedinou chybu. Nebyla vidět u něj láska k lidem. Vypadalo to jako by miloval jen ty, kteří mu klepali na ramena, nebo které si sám vybral, že je bude mít rád. Pokud ho člověk upozornil na nějakou chybu, měl hned po ruce pořekadlo, které stále opakoval: „Starého psa novým kouskům nenaučíš“. Pak dodával: „Já se již nezměním, na to jsem již starý“ (V té době mu nebylo ani čtyřicet). Byl to typický druh člověka, kterému se říká „samorost“. Když přišla řeč na Boží proměňující moc, jeho slova byla: “ Co je v Bibli, je v Bibli, ale život je jiný.“ Pak dodal své známé: „Starého psa…“
Nevím, jak je to se starými psi, ale vím jak je to s člověkem, i kdyby byl hodně starý. Vím, že Ježíš zemřel za každého. Vím, že jeho oběť a víra v ní nás přenáší do rodiny Boží, že jsme se stali spoludědici Božího království, že v Kristu máme ano na všechna zaslíbení, které dal Bůh člověku. Vím, že již nepatříme světu, ale Bohu. Vím, že Bůh pracuje svou mocí na naší proměně do podoby Ježíše Krista. Vím, že staré pominulo. Vím, že nemožné je u Boha možné. Vím a prožívám, že Bůh mě drží a nikdo mne nemůže vyrvat z jeho ruky. Vím, že mne nic, vůbec nic nemůže odloučit od lásky Kristovy. Jak to vím? Věřím tomu, co Bůh zaslibuje v Písmu. Zažívám to ve vlastním životě. Vidím to kolem mne na životech mnoha jiných bratří a sester.
Bůh nejen může naučit „starého psa“ novým kouskům, ale on dokonce chce, změnit jeho celý život. Nejen změnit, ale obnovit sílu, radost, naději, obnovit mládí tak, jako se obnovuje mládí orla.
Možná ty sám to nechceš, libuješ si v sebelítosti, nebo se nechceš vzdát starého života. Možná jsi jen zavalen břemeny své minulosti, svého dědictví (dědictví zklamání, dědictví nenaplněných přání, dědictví různých názorů na tebe, které lidé vyřkli…..), které za sebou vlečeš a nevidíš Boží zaslíbení, nevidíš, Boží ruku, která chce sundat ty zděděné šutry, které neseš na zádech , a které tě stahují k zemi. Chce ti místo nich dát své dědictví, dědictví jeho dětí, dědictví své slávy, dědictví pokoje, dědictví uzdravení, dědictví života bez prokletí, slavné dědictví těch, kteří vešli do jeho vůle. Dědictví, které místo aby tě tlačilo k zemi, má moc pozvednout tvůj pohled k Božímu království.
Věřím, že Boží slovo a jeho moc může naučit i starého psa novým kouskům.
Natož neustále proměňovat a pozvedat mne i tebe.