Oči vidí lva, víra Danielova anděla.
Oči vidí bouři, víra Noemovu duhu.
Oči vidí obry, víra zaslíbený Kanán.
Tvé oči vidí tvé selhání. Tvá víra vidí Spasitele.
Tvé oči vidí  provinění. Tvá víra vidí jeho očišťující krev.
Tvé oči vidí tvůj hrob. Tvá víra vidí město, jehož stavitelem je Bůh.
Tvé oči se dívají do zrcadla a vidí hříšníka, který opakovaně porušil svůj slib. Ovšem tvá víra vidí v zrcadle toho, kdo byl ztracen, ale nyní zde stojí v novém oděvu, na ruce má prsten milosti a na tváři ještě cítí polibek svého Otce.
(Max Lucado)

V Římanům v 8. kapitole se dovídáme, že je to Duch svatý, který dosvědčuje  našemu duchu, že jsme Božími dětmi. Ne naše tělo, ne naše duše a její pocity. Ne náš rozum. Ale jen Duch svatý. Také nás nabádá, abychom žili Duchem, že pak nezhřešíme.

V jedné romské osadě  se v tomto týdnu pohádali do krve lidé, kteří o sobě mluví jako o božích dětech a chodí do sboru. Do krve to znamená, že skutečně tekla krev. Lidé byli dobiti, někteří polití horkou vodou, jiní biti lopatou. Bylo to tak silné, že tam musela  zasahovat jednotka rychlého nasazení a ještě další den tam hlídat.
Co mám v tom vidět? Mé oči mohou vidět provinění, selhání, tělesné jednání, démonické jednání, ostudu pro církev, pro Ježíše… Má víra však vidí naději k hlubokému pokání, ke změně, k odpuštění, které tam po mnoho let chybí. Má víra vidí Otcovu milost, která se o to více rozprostírá tam, o co více je místo plné hříchu.

Ne vždy musí téct krev, abychom viděli provinění, selhání svoje i jiných, církve. Díváš se na to očima? Nebo vírou?
Ptej se, co říká tvá víra. Pokud budeš vidět jen očima, mohlo by se stát, že tvé vztahy neobstojí stejně jako v té osadě. I když nikoho nevezmeš lopatou po hlavě, budeš uvnitř na tom stejně jako ten, co tu lopatu držel, nebo ten, kdo ho provokoval, protože ústa ovládala duše se svými pocity a neodpuštěním. Akorát to bude skryté uvnitř a bude to vycházet skrze soud a pomluvu. Možná skrytou nenávist, neodpuštění. Budeš jako oni. Místo aby viděli vírou, viděli věci pouze očima svých emocí a neodpuštění.

Choďme Duchem. Ne podle toho co vidí naše oči. Vždy, když se nás bude něco dotýkat, volejme k Duchu svatému, aby jsme to mohli vidět jeho očima, očima víry a zvládli to jeho mocí a jeho vedením. Pak můžeme obstát.