První budou poslední a poslední prvními. Tento výrok je v NZ minimálně třikrát. Nejčastěji je spojen s příběhem zaměstnavatele, který dává lidem práci na své vinici průběžně během celého dne. Ráno, v poledne, odpoledne, nakonec hodinu před koncem směny. S první skupinou se dohodl na platě jednoho denáru. S dalšími na spravedlivé odměně. Když přijde k výplatě mzdy, vyplácí je od těch posledních, které najal hodinu před koncem. Ti všichni dostali jeden denár. Lidé, kteří byli najati jako první se těšili z naděje, že dostanou tedy více, když více pracovali. Byli však zklamaní z toho, že dostali stejně, také denár. Začali reptat, že je to nespravedlivé.
Bylo to nespravedlivé?
Ježíš ten příběh vypráví jako obraz Božího království. Říká: „Boží království je jako hospodář který najal dělníky…“
Několikrát jsem se ptal lidí, kterým jsem v církvi četl tento příběh, jestli věří, že Bůh je spravedlivý. Všichni říkali ano, ano, věříme.
Pak jsem je postavil do tohoto příběhu. A zeptal jsem se jich, když to budete vy, kteří celý měsíc pracujete a na konci měsíce přijde nový pracovník, který bude pracovat jen dva dny a dostane stejnou mzdu jako vy, bude se vám to zdát spravedlivé? Všichni odpověděli: „nebude to spravedlivé“.
„Tak jak to je s Boží spravedlností v Božím království?“, ptal jsem se. Všichni mlčeli.
Možná jsme uvěřili před mnoha lety. Pěti, deseti, dvaceti. Možná jsme uvěřili již jako děti. Chodíme pravidelně do sboru, platíme desátky, občas pomůžeme s nějakou službou a snažíme se žít tak, abychom dodrželi Boží normu. Nikdy jsme nebyli těmi „moc zlými“, spíše jsme po celou dobu vedli spořádaný život. Jsme jedněmi z mnohých v církvi. Pak přijde někdo, kdo celý život dělal zlo, svým jednáním trápil mnohé, vysmíval se ostatním a teď najednou se všichni radují, že se takový člověk obrátil k Bohu. Že se stal učedníkem Ježíše. Že je s námi společně v Božím království, i když my tady se snažíme tolik let být věrnými křesťany. Jak k tomu přijdeme? Pro nás se nikdo neraduje ….
Kde je naše odměna?  Tak nějak by to asi vypadalo, kdybychom Ježíšovo podobenství převedli na život v církvi.
Hospodář těm dělníkům odpovídá, copak jsem s tebou nesjednal mzdu? Nesplnil jsem to? „Nebo snad pro mou štědrost trpíš závistí?“
Ježíš nám říká: „Závidíš jim? Co jim závidíš, že žili tak dlouho v hříchu? Copak toužíš žít v něm také, zakoušet zlo a pak být zachráněn? Pokud se se mnou neraduješ, že se obrátili a došli milosti a záchrany,. je něco špatně v tvém srdci i myšlení. Závidíš jim, že o nich celý sbor mluví a tobě se zdá, že o tobě nikdo ani neví? Přijď za mnou, ať dáme tvé srdce do pořádku.Závist mnohé zničila. Přijď. Naučím tě své štědrosti. Dám ti poznat radost z mé přítomnosti a z tvého spasení, to odplaví tvou žárlivost, nebude místo pro ni v tvém srdci, protože tam budu cele já. Nebudeš se cítit nikdy posledním. Mé srdce je natolik velké, aby v něm všichni byli prvními.“