Minule jsem psal o tom, že mne Bůh prověřuje z každého slova, které řeknu. Hned se to stalo. Vyučoval jsem o spravedlnosti. Několik dní po tomto vyučování mi v centru Bratislavy odtáhli auto. Městská policie. Zaparkoval jsem ho tam, kde bylo zaparkovaných další deset nebo dvanáct aut. Odskočil jsem si cca na deset minut. Když jsem se vracel, viděl jsem, jak mi auto nakládají. Běžel jsem k nim a křičel, že je to moje auto. Viděli mne, ale nereagovali. Když jsem byl asi deset metrů od auta nasedli a vystartovali jako formule 1. To mne pěkně naštvalo. Neměl jsem mobil ani moc peněz u sebe, nevěděl jsem, kam ho odtáhli, jak jezdí autobusy… . Naštěstí hned vedle stála státní policie, která mi zjistila, kam  auto odtáhli.
Proč o tom píši. Věci, které mi přicházely na mysl neměly nic společného se spravedlností. Hned bych jim to nejraději vrátil. Občas spolupracujeme s MP a tak jsem si říkal, že je konec se spoluprací… . Prostě mé vyučování -slovo bylo hned prověřeno. Je v mém srdci nebo ne? To horší bylo, že když mi kolega pomáhal najít místo, kam auto odtáhli, jsem své myšlenky říkal nahlas a mohl ho tím ovlivnit. Jeho postoj, jeho spravedlnost. To bylo to nejhorší. Ještě, že mne Pán zastavil. Uvědomil jsem si svoji nespravedlnost a činil jsem pokání a žehnal, místo abych reptal.
Znovu si uvědomuji, jak je důležité v situacích (a to nejen při odtahování auta), zachovat spravedlnost a nenechat se svést, pocity, náladou, situací.
Jde o tři věci.
1. O naše srdce a naši mysl, které pošpiníme slovy, kterými komentujeme situaci.
2. Ovlivníme tím druhé kolem nás. Dokonce je můžeme dostat do soudů a do hříchu vůči jiným.
3. Jde o našeho Pána. I kdybychom byli v právu, jsme jeho svědky. A co vztah s ním?
I já jsme se ve zlobě snažil najít v této situaci svoje právo. Vždy si svoji chybu dokážeme ospravedlnit a  přesunout ji na jiné.
To však není spravedlnost.
Pokaždé se můžeme rozhodnout, zda budeme jednat spravedlivě, nebo podle vlastních pocitů a nálad. Další věc, kterou jsem si uvědomil je, že  má spravedlnost má být zakořeněna v srdci natolik, abych ihned mohl reagovat spravedlivě a ne až za hodinu, dvě, za den, nebo až za měsíc, nebo rok a nadělat přitom mnoho škod. Často naše nespravedlivé reakce vydáváme za „jen tak přemýšlím“, nebo „potřebuji to ze sebe dostat“. Často bojujeme a musíme vyhrát něco v sobě samotných. Musíme si dát však pozor, jak to ventilujeme a stavíme před druhými a jak to může ovlivnit jejich životy. Pokud musíme něco ze sebe dostat, běžme k Pánu. Od něho dostaneme tu nejlepší zpětnou vazbu, pochopení i radu. I usvědčení z nespravedlivého jednání.
Pro mne to byla dobrá škola. Věřím, že mne Pán skrze tuto situaci, kterou jsem si zavinil sám, posunul o kousek dál a blíž k jeho spravedlnosti a právu. Také jsem si uvědomil jeho milost s jakou s námi jedná a proměňuje nás.