Před pár lety jsem na jednom ze školení na otázku proč chci sloužit Bohu, proč ho vyhledávám odpověděl: „Pro nic. Jen tak.“
Moje odpověď vyvolala u přednášejícího šok, jako by to bylo něco překvapujícího. V pátek jsme byli na přednášce a evangelizaci zároveň, kterou měl jeden skvělý lékař. On řekl přesně tu samou větu. Uviděl jsem, jak to mnohé opět zaskočilo.

Skutečně, proč hledám Boha, s čím za ním chodím?
Když lidé po shromáždění přicházejí dopředu pro modlitby, je to zástup, který chce něco po Bohu. Většinou od nich slyším, že se za tu či onu věc již dlouho modlí… . Všichni se za něco modlí.
Všichni s něčím přicházejí k Pánu.
Osobně znám něco mnohem lepšího, mocnějšího a krásnějšího. Přicházet k němu jen tak. Pro nic. Jen pro to, že chci s ním být. V celém světě přichází lidé k Ježíši s prosbami za uzdravení, za jiné, za probuzení, se strachem, aby neskončili v pekle. Jsou jen krátké chvíle, kdy ho před modlitbami chválíme a vyznáváme, že ho máme rádi. Pak ho hned zahrnujeme modlitbami-prosbami. Pokud by to někdo neustále dělal mně, pak bych si pomyslel asi toto: “ No zase mne chválí, co zas budou chtít“. Je to stále stejné. Budeme půl hodiny chválit (nebo spíše 5minut?) a pak začneme chrlit prosby.
Zkusme se radovat s Pánem jen tak, přicházet k němu pro něho samotného a nic po něm nežádat, vůbec nic. Zkusme to dělat den, týden, měsíc. Chodili bychom pak za ním? Měli bychom se s ním o čem bavit?    Umíme vůbec mluvit s Bohem o něčem jiném, než o našich potřebách a prosbách? Až se to naučíme, až bude touha v našich srdcích jen po Něm a ne po vyslyšení našich modliteb, pak uvidíme průlom v našich životech. A budeme slyšet jeho skutečný hlas.
Zkus žít, mluvit a být s Bohem  JEN TAK.