Před několika málo dny jsem měl telefonát od bratra, který pořádá konferenci na téma jednota církve. Chtěl vědět, jestli se připojíme.
Přemýšlel jsem o tomto tématu. Jsme v církvi, která má naprosto jasně danou strukturu a postoupnost autorit. Jsme zvyklí sloužit pod autoritami. Přesto mám pochybnosti a o budování jednoty církve skrze lidi. Myslím tím z lidské síly. Poslední rok, dva je to častým tématem mezi věřícími. Hodně mluvíme o jednotě křesťanů. Nejsem si jistý, zda si každý pod slovem jednotná církev, nepředstavujeme něco jiného. Již to samotné je problém pro sjednocení.
Jak vypadá jednota z pohledu Písma.
Ve Staré smlouvě Bůh není nadšen z toho, že se Izraelité rozhodli sjednotit pod krále. Proč? Protože do té doby měli jednoho pána – Boha. Nyní chtěli mezi Boha a sebe postavit krále. Bůh to nazývá „pohrdnutím jím samotným“ (1.Samuelova 8:7-8) Bůh celou dobu touží být v přímém kontaktu s člověkem a člověk si mezi jeho a sebe stále staví další autority, nebo věci (sochy, obřady apod.). Nechceme nést odpovědnost z toho, že budeme stát před Hospodinem. Máme z toho strach. Necháme to raději někomu jinému. (Exodus 20:18-21)
Novozákonní jednota je vyobrazena jako jedno tělo, kde hlavou je Kristus. Jednotlivé orgány těla mohou svou činností ovlivnit funkčnost jiných orgánů, ale nejsou jim nadřízené. Vše je řízeno z mozku-z hlavy. Podněty se skrze nervovou soustavu dostávají do mozku a ten rozhodne a vydá povel. Tělo pak podle toho jedná. To je církev.
Je mnoho údů a orgánů, které se vzájemně doplňují, ale jsou řízeny hlavou. Tak je to i s církví. Je mnoho společenství, která se mohou doplňovat, vzájemně potřebovat, spolupracovat, ovlivňovat, ale je jediná hlava – Ježíš Kristus. Všechny pokusy o sjednocení církve pod jednoho člověka, nebo skupinu lidí je mimo Boží vedení. Tak se vytváří (a velmi špatně) lidská jednota. Boží moc, moudrost, prozřetelnost se projevují právě tom, že dokáže své děti sjednotit u sebe. (i jako různá společenství) Dokáže je přivést k sobě a umístit  v jeho obraze právě na to správné pole, jako správný kámen, který zapadne na své místo v jeho chrámě.(To je jeden z Božích zázraků, škoda, že chceme často Boha nahradit)
Pokud chceme být v jednotě, může se to stát pouze tehdy, když každý z nás se budeme snažit přiblížit k Bohu. Nejen osobně, ale i jako společenství. Musí to však vyjít od nás a také být puzeni Duchem svatým. Čím blíže budeme Kristu, tím blíže budeme semknuti v jednotě kolem něho. Čím dál budeme od něho, tím dál budeme mít k sobě.
Není možná jiná jednota mezi věřícími, než jednota v Duchu svatém. Je to Duch svatý, který jediný nás může propojit.
Když je popisovaná naprostá jednota prvotní církve, jde jen o krátký časový úsek. Měli všechno společné, byli jedné mysli a jednoho Ducha.
Věřím (je to můj názor), že to začalo jedním Duchem, pak myslí a vyústilo to v to, že měli všechno společné. Chtějí mít dnešní křesťané všechny věci společné? Chtějí mít jednotnou mysl, nebo chtějí být za každou cenu originál? Chtějí být pod jednotou Ducha svatého, nebo spíše mít vliv na dění v církevním prostředí ve jménu jednoty církve? (Omlouvám se velkému množství těch, kteří to myslí upřímně, za tato slova.)
Ježíš svou nevěstu dovede k dokonalosti a připraví si ji pro den svatby čistou a bez poskvrny. Doroste plného poznání Syna Božího a dospěje k jednotě víry. Nemyslím si, že to bude skrze konference, ale skrze poslušnost Kristu a jeho Slovu, skrze blízký vztah s ním, dokonalým přijetím jeho milosti. Jednotu nevytvoří řečník, ale blízkost mého Pána.