Představme si příběh. Dva kamarádi spolu hovoří o jídle, které bylo před nimi. Jeden ví o tom jídle všechny detaily. Zná všechny suroviny a to i ty exotické, které se do jídla přidávají a také přesný recept. Z jeho vyprávění ten druhý dojde k názoru, že to jídlo musí být nesmírně dobré.  S chutí se do něj zakousne. Jídlo má však  pro něho tak odpornou chuť, že běží na toalety, aby se zbavil toho, co spolknul.
To, že někdo, dokonce i my, známe recept, nám nezaručuje, že nám jídlo bude chutnat. To, co chutná lidem v Japonsku, Mongolsku nebo někde Malajsii, nemusí chutnat nám v Evropě.  Lidé, kteří však dlouhodobě žijí v těchto oblastech si na jídlo přivyknou a po čase se ztotožní i s chutí národa, ve kterém žijí.

Jonáš je známý především tím, že tři dny cestoval mořem v útrobách velké ryby. Pro mne je však jasným příkladem, že nestačí znát Boží charakter k tomu, abychom byli poslušni jeho hlasu. Jonáš přesně věděl, jak se Bůh zachová. Ve čtvrté kapitole (Kniha Jonáš) sám Bohu říká: “ No prosím, Hospodine, neříkal jsem to ještě doma? Právě proto jsem předtím utíkal za moře: Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a soucitný, shovívavý a nesmírně laskavý a který od zla upouští. Radši mne teď Hospodine rovnou zabij.“ Jonáš chtěl zemřít proto, že se nestalo to, co říkal lidem v Ninive. Že Bůh jim odpustil a nezničil toto velké město, protože po Jonášově slově činili pokání a odvrátili se od svých zlých skutků. Jonáš věděl, že jim Bůh odpustí a nechtěl vypadat před lidmi jako falešný prorok. Šlo mu o vlastní prestiž. Raději by nechal zemřít sto tisíc lidí, než by zemřel své pověsti. Jsme schopni litovat a rozplakat se nad zničenou věcí, ale nejsme schopni přitom být plni slitování a soucitu s lidmi, pokud by nás to stálo naši prestiž, nebo bychom tím o něco přišli.
Nestačí vědět a znát charakter Boží, potřebujeme se nechávat denně proměňovat. Je psáno, že jsme chrámem Božím, že v nás přebývá Bůh. Nech ho tedy v sobě jednat jak na venek, tak uvnitř tvého srdce, duše a myšlení. Časem pak zjistíme, že začínáme o lidech smýšlet stejně jako On, který je plný milosti a slitování a jehož dobrota nás přivádí k pokání.
Budeš se divit, možná pak budeš ochotný/ochotná položit život za druhé, budeš toužit více po tom, aby lidé se proměnili a získali věčný život, i když to bude třeba stát, že přijdeš o své dobré jméno, peníze, postavení, čas nebo možná i o život.
Chceš dál reptat jako Jonáš?
Já rozhodně ne.