Během letošní dovolené jsme navštívili dvakrát Benátky. Je to město, kde můžete chodit a chodit a budete mít stále na co se dívat. Pokaždé najdete nějaký  nový pohled i na místech, kde jste již byli i několikrát. Je to však město, kde je potřeba chodit s mapou. S mapou na papíru. Moc tam nefunguje navigace. Proč?
Je to spleť většinou úzkých uliček. Domy jsou celkem vysoké v poměru k šířce ulic. Mnoho navigací vás pak umístí do některé z vedlejších ulic, než ve které stojíte. Ta vás však odvede úplně jiným směrem. Prostě papír je papír, zvláště, když každá ulice má své jméno napsané na začátku i na konci. My jsme tento papír neměli. Dlouho jsem so domníval, že vím, kde se pohybujeme a kudy máme jít, abychom se dostali zpátky k autobusům. Pak v jedné chvíli, kdy jsem se musel rozhodnout zda půjdeme napravo nebo nalevo, jsem si uvědomil, že vlastně vůbec nevím, kde jsme.
Přesto, že ještě před pár vteřinami jsem si myslel, že vím, kde přibližně jsem a na kterou stranu máme směrovat, najednou jsem byl totálně ztracený. Bylo to šok. Nemám ve zvyku se ztrácet.

Život je podobný. Přivádí nás skrze mnohé situace, které nás zase přivádí k dalším a dalším. To, jak se v nich rozhodujeme nás vlastně nasměruje tou či onou životní uličkou. Přestože si můžeme myslet, že svůj život máme pod kontrolou nebo víme, kde jsme a kam jdeme, může se nám stát, že se najednou objevíme ve slepé ulici, nebo zjistíme, že jsme se v tom našem životě ztratili, nevíme kde se nacházíme a kam jít. Jsou to šokující situace. Mnohdy plné beznaděje, zvláště pro ty, kteří měli svůj život vždy pod kontrolou.
Nejedná se jen o náš osobní život, ale může se to stát a stává se to i v naší službě Pánu.
V takových chvílích potřebujeme o to více mapu i navigaci z nebe. Mapu máme – Bibli a musíme se také nechat navigovat dokonalou navigací – Duchem svatým. U něho není odchylka ani o centimetr. Říkáme, že nasloucháme Duchu svatému, modlíme se, naše zvědavost, zkoumání neznámých míst, nepozornost a především naše sebejistota v schopnosti, které máme od Boha, nás postupně odvádí do jiných ulic, než kterými jsme se měli vydat. Nějak začneme věřit a spoléhat se na obdarování více než na Ducha svatého. Dar se pro nás v životě stane důležitější než dárce. To je naše odchylka v navigaci. Aniž si to uvědomíme nejednou jsme přešli z Boží navigace na naší. Z Božích služebníků do skupiny svévolníků.
Musíme se vrátit k Mapě a Navigaci. Navrátit se na směr, kterým jsme měli již dávno jít.
Pokud jsi se dostal, dostala do této situace (téměř všichni se do ní během křesťanského života někdy dostaneme), je potřeba se zastavit. Nikam dál nechodit. Zůstat na místě a vrátit se k Písmu. Znovu se do něj ponořit a volat k Pánu (Duchu svatému) do té doby, dokud se opět neobnoví osobní vztah. Začíná to u přiznání pýchy a svévole. Pokračuje to touhou po návratu k té nejlepší navigaci, ke vztahu s Duchem svatým.  Otec je trpělivý, laskavý, dávající šanci těm, kteří padají na cestě. Možná potřebuješ nebát se si přiznat, že jsi se ztratil, ztratila.