Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon. (Galatským 5:22-23)

Když jsem psal o trpělivosti a našich omezeních nezmínil jsem se o největším z omezení. A to o našem těle a jeho únavě. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud jsem unavený, netrpělivost je jedním z prvních příznaků. Tím úplně prvním je moje nevlídnost. Když je člověk unavený, pak lehce ztrácí trpělivost s druhými. Příčinou únavy může být i  dlouhé čekání na změnu u lidí, situací a pod. Tato únava pochází ze ztráty naděje na změnu. To přináší nepokoj, ztrátu radosti a může se přenést až v nenávist vůči dané osobě nebo situaci.
Není jiná možnost, než se ponořit do modliteb, chval a děkování Pánu. Před tím se člověk musí nechat oddělit od světa a lidí, trávit čas sám před Pánem.
Naše trpělivost pochází z Ducha svatého. Jenom jím může být posilněna a obnovena. Jen jeho přítomnost v nás nám dává sílu být trpělivý.
Ve službě, a nejen v ní, se bez tohoto ovoce Ducha svatého nemůžeme obejít. Vychází z ní naše laskavost, z laskavosti dobrotivost. Bez trpělivosti nemůžeme zůstat věrni tomu, co nám Pán zaslíbil, nebo k čemu nás postavil. Trpělivost nás vede také k mírnosti a sebeovládání.
Láska je skutečně naplněna v našem křesťanském životě až v době, kdy dozraje naše sebeovládání, vytrénované trpělivostí. Mnoho zkoušek, kterými procházíme nás má přivést k trpělivému čekání na Boží vůli i čas.
Máme dojít k dokonalosti v lásce (1.Janova 4:18). Když uvažujeme o dokonalosti v lásce, nevíme jak si to představit, máme ji jen jako cit. Tady máme odpověď. Potřebujeme v nás nechat dozrát ovoce Ducha svatého, kterým se prokazuje plnost lásky (tím ovocem) a tak v ní dojít k dokonalosti. Nebraňme mu. Nevzpírejme se.