(Čtení z Písma: 1. Samuelova 1,1 – 2,11)

Každý člověk má své poslání. Bůh ho nestvořil jen tak. Dal člověku smysl jeho života. Někdy se nám zdá život být bezvýznamným, jednotvárným, ale přesto Bůh má pro tebe cíl. Chana, matka Samuele, největšího ze soudců a proroka  Izraele, si mohla podobně jako mnoho z nás myslet, že její život je příliš obyčejný, než aby mohla vejít do Božího příběhu. Určitě si nemyslela, že Bůh bude věnovat jejímu životu celou jednu kapitolu v Bibli. Že nechá zaznít v Písmu její oslavnou píseň. Věřím, že i ona má pro nás své poselství.

1. Viděla smysl svého života v synu.

2. Své ponížení (ze strany druhé ženy) nesla s Hospodinem.

3. Bůh pozvedá utiskovaného a odpovídá tomu, kdo ho hledá.
(Nehledala oporu a zastání u člověka, ale v Bohu)

4. V Bohu nacházíme nadpřirozený pokoj, i když ještě nevidíme naplnění našich proseb (tužeb).

5. Přijmout vírou to, co říká Boží slovo a Bohem povolaní lidé.

6. Bojovala sama (dostala to, oč bojovala).

7. Dodržela svůj slib.

8. Rozhojnění požehnání. (Neplodné sedm se narodí. Díky její věrnosti, boji, trpělivosti, důvěře v Boha mohl Izrael pod Samuelem prožívat mnoho roků pokoje a být viděn jako Boží lid v očích okolních nepřátel. Mohl v klidu růst.)

9. Prošla zlomením.

10. Je vzorem pokorné a věrné ženy.
Pokora a věrnost to je ozdoba ženy (ne šperky a postava).

Jak by zněla tvé modlila v takové situaci. Oslavovala by jsi narození dítěte nebo Boha samotného?
Přečtěme si modlitbu této pokorné Boží služebnice:

„Mé srdce jásotem oslavuje Hospodina, můj roh se zvedá dík Hospodinu. Má ústa se otevřela proti nepřátelům, raduji se ze tvé spásy. Nikdo není svatý mimo Hospodina, není nikoho krom tebe, nikdo není skálou jako náš Bůh. Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy. Zlomen je luk bohatýrů, ale ti, kdo klesali, jsou opásáni statečností. Sytí se dávají najmout za chléb, hladoví přestali lačnět. Neplodná posedmé rodí, syny obdařená chřadne. Hospodin usmrcuje i obživuje, do podsvětí přivádí a vyvádí též odtud. Hospodin ochuzuje i zbohacuje, ponižuje a též povyšuje. Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka; posadí je v kruhu knížat a za dědictví jim dá trůn slávy. Vždyť pilíře země patří Hospodinu, on sám založil svět na nich. On střeží nohy svých věrných, ale svévolníci zajdou ve tmách; svou silou se nikdo neprosadí. Ti, kdo s Hospodinem vedou spor, se zděsí, až on z nebe na ně zaburácí. Hospodin povede při i s dálavami země. Udělí moc svému králi, roh svého pomazaného zvedne.“

(Stanislava Knoflíčková)