(Pokračování)

Pojďme se podívat na první kapitoly bible. „Bůh viděl všechno, co učinil, a hle, bylo to velmi dobré. A byl večer a bylo ráno, den šestý.“ Genesis‬ ‭1:31‬ ‭CSP‬‬ všechno, co Bůh učinil, nebe, zemi, rostliny, zvířata i člověka, prohlásil za dobré. Bylo to dobré od Boha. Jinými slovy Bůh vytvořil něco, co jím bylo požehnané a co samo osobě bylo požehnaním. Tedy i Eden, kde žil Adam s Evou a i oni byli prvními, kteří patřili mezi požehnané. Podívejme se o kapitolu dál. „Hospodin Bůh vzal člověka a umístil ho v zahradě v Edenu, aby ji obdělával a střežil.“ Genesis‬ ‭2:15‬ ‭CSP‬‬ Adam a Eva byli požehnaní lidé a žili v požehnané zemi. To ovšem nebránilo tomu, že měli za tuto zemi odpovědnost. Měli obdělávat/pečovat o zahradu Eden a střežit ji. Boží požehnání od počátku stvoření sebou nese dva důležité úkoly. Odpovědnost a pracovitost. Je důležité si to uvědomit. Protože často jeden z těchto dvou úkolů nechceme přijmout a přicházíme o to patřit mezi požehnané a sbíráme jen drobky z cizího požehnání. Skrze tyto dva ůkoly nás Bůh vychovává k tomu, abychom se sami stali požehnáním světu. Pokud tyto ůkoly nepřijmeme, nezačne naše výchova. Někdy se během křesťanského života sami vzdáme těchto úkolů a tím zastavíte celý proces naší výchovy. A postupně se vytrácí z našeho života požehnání, které jsme předtím měli. Boží výchova a Boží úkoly trvaji po celý náš život.

Josefův celý život byl o práci a o odpovědnosti. Jako mladík se u svého otce Jákoba učil přijímat odpovědnost, i když si tím poškodil vztahy se svými bratry. Když mu Bůh ve snech zjevil, co po něm bude chtít, přijal to. Jinak by o svých snech nevyprávěl. Od té doby začala pro něho Boží škola, která vyvrcholila přijetím a odpuštěním jeho bratrům. Pak se skutečně mohlo stát to, co mu Bůh ukázal ve snu. Byl zároveň pracovitý, jinak by jako otrok a později vězeň na sebe neupozornil. Boží přízeň, požehnání jde vruku v ruce s tím, že Bohu řekneme ANO a zároveň uděláme první kroky. Někdy čekáme na požehnání se založenými rukama a říkáme si: “No, tak se Bože ukaž.” Už i Pavel ve svých listech nás však napomíná: “Komu se nechce pracovat, ať nejí.” (2.Tesalonským 3) Naslouchal jsem mnoha svědectvím o tom, jak Bůh požehnal práci bratří a sester. Jak je v práci posunul na odpovědnější místo, jak jim naklonil zaměstnavatele a on jim zvedl plat. Jak našli novou a lepší práci, která jim zajistila dostatečný příjem a také čas na službu. Nic z toho by se nestalo, kdyby nepracovali nebo byli líní a pracovat by se jim nechtělo. Podívejme se na mnoho Božích mužů a žen v minulosti a v bibli. Mnohé Bůh zastihl při práci, když jim zděloval, co pro ně má. Naším největším příkladem je Ježíš. „Ježíš jim však odpověděl: “Můj Otec až dosud pracuje, i já pracuji.”“
‭‭Jan‬ ‭5:17‬ ‭CSP‬‬
Tak, jak jsme ochotni pracovat, tak jsme pak ochotni sloužit Bohu na plný úvaze.
Pro dnešek si zapatujme: Základem nebo počátkem pro Boží požehnání v našich životech je z naší strany:
1. Přijetí odpovědnosti, kterou nám Bůh dává.
2. Naše ochota pracovat – naše pracovitost.

(Pokračování příště)