Malachiáš 1:6  Syn ctí svého otce a služebník svého pána.
„Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou, praví Hospodin zástupů vám,…

Občas se mi stane, že za mnou někdo přijde s otázkou, co to znamená ctít svého otce a matku. Tady je odpověď. V Malachiáši. Když si přečtu první kapitolu, dostanu odpověď.

Možná jsme rádi, když nám někdo něco dá, co bylo již použité a co momentálně potřebujeme. Jsme za to vděční. Pak je tu ještě jiná stránka. Představme si, že máme narozeniny. Lidé nám přejí a přináší nám dárky. Dobře se baví a ujišťují vás, jak vás milují a váží si vás. Večer, když jste sami, si dárky rozbalíte a zjistíte, že všechny věci, které jste dostali jsou poškozené. Buď vůbec nefungují, nebo ne tak, jak by měly. Jak se budete cítit. Co si budete myslet o přátelích, kteří vám je dávali s ujištěním, jak vás milují. Nebudete si myslet, že se spíše vysmívají? Že si vás zas tak moc neváží?
Často dostáváme dary. Ať již ošacení, hračky, pračky, kočárky. Jsem vděčný Bohu za lidi, kteří nám je dávají. Pozorujeme, že většina je dává proto, aby pomohla. Je v tom jejich srdce. Někdy se však najde dárce, který do sbírky dá věci, které se nedají použít. Děravé oblečení (bez jednoho rukávu nebo nohavice, s vystřiženou dírou na zádech apod.) nefunkční věci. Musí se to vyhodit. Pak přemýšlím, proč to tam dával. Mohl to dát do popelnice a nemusel se s tím namáhat balit a nést do sbírky. Přemýšlím, nakolik si takový člověk váží těch, které obdarovává. A proč vlastně.Nakolik je schopen je ctít nebo je tím urážet.
Tak je to s námi a s Bohem. I Bohu přinášíme naše dárky. Podle toho jaké jsou, se dá poznat, jak si ho ctíme. Co uvidí, když ten dárek rozbalí. není to urážka, místo ctění? Nemyslím teď jenom na desátky, sbírky, i když i ty tam patří a ukazují na důvěru a úctu k Pánu, ale také jaký čas, přemýšlení, jakou část svého srdce přinášíme Pánu na oltář.
Je to druhá nebo třetí jakost? Jsou to zbytky, nebo je to to nejlepší, co mohu dát. Jednou možná všechny ty dárky, které jsme mu přinášeli budou seřazeny a my je uvidíme, když budeme stát před ním tváří v tvář. Abychom se pak nečervenali a nestyděli.
Přicházeli k nám balíčky od dětí z Anglie nebo z USA. Byly v nich dárky pro naše děti v ČR. Většina věcí byla použitá, ale bylo na nich vidět, že byly zabaleny s láskou a touhou dát to, co já mám rád. Asi se ty děti často těžko loučili s hračkami, které byly pro ně osobně důležité. Jsme i mi ochotni dát Pánu to, co je pro nás důležité?
Co je momentálně pro nás tou jedničkou? Čemu nejvíce věnujeme času?
Když porovnáme čas, který věnujeme tomu, co milujeme tady na zemi s časem pro Pána, co zjistíme. Komu, nebo čemu dáváme ten nejlepší čas. Nad čím nejvíce přemýšlíme? O co nejvíce dokážeme bojovat? O naše lásky, nebo o Boží věci….
Říkáte: »Ach, nač se trápit?« a vše odbýváte, praví Hospodin zástupů. (13.verš)

Pokud se naučíme ctít Hospodina, to znamená skutečně mu přinášet oběti, jako tomu, kdo je Pánem a Vládcem nebes i země, Stvořitelem všeho a mít bázeň mu přinést něco odbytého, odflinknutého, polovičatého, zbytkového,  budeme zažívat, co znamená (a věřím, že zde Bůh nemluví jenom o tom fyzickém):

Otevřu nebeské průduchy a vyleji na vás požehnání A bude po nedostatku. Kvůli vám se obořím na škůdce, aby vám nekazil plodiny země, abyste na poli neměli neplodnou vinnou révu, praví Hospodin zástupů.Všechny národy vám budou blahořečit a stanete se vytouženou zemí, praví Hospodin zástupů.“