Uvěřil jsem a dostal první vyučování v charismatické a později letniční církvi.Slyšel jsem mnoho vyučování o uzdravení a uzdravování ve jménu Ježíš. Také mnoho  návodů a pravidel ohledně fungování uzdravování. Je skvělé, když může chromý opět chodit, umírající být naprosto zdravý, slepý mít oči jako orel apod. Nezažil jsem však, že by i služebníkům s darem uzdravování vždy uzdravení „fungovalo“. Myslím si, že právě toto vede k vytváření mnoha pravidel, kdy je uzdravení možné a kdy ne.Někdy máme potřebu za každou cenu naše „neúspěchy“ nebo zklamání zdůvodnit.
Ve svém křesťanském životě jsem zažil mnoho zázraků. Nebyla to jen uzdravení, možná těch bylo nejméně. Mrzí mne, že uzdravení se někde mnohdy klade na první místo. Jako důkaz toho, že Bůh je mezi námi. Naučil jsem se jedno: “ lepší je být nemocný a vejít do Božího království, než uzdravený jít do pekla.“ Samozřejmě, že nejlepší by bylo zdravý a v plné síle vejít do Božího království.
Ovšem tlak v církvi na uzdravení mnohé vyhnal z církve ven. Nemocní lidé, kteří toužili být zázračně uzdraveni, ale nebyli, zahořkli jak vůči Pánu, tak vůči církvi. Mnozí se cítili obviněni, že nemají dostatečnou víru, že nejsou dokonalými křesťany, když nejsou uzdraveni, nebo jejich modlitby za uzdravení nefungují.
Neznám církev, kde by byli všichni nemocní uzdraveni. Nebo většina z  nich. Bývá to spíše naopak. A to i tam, kde je uzdravení na prvním místě. Pak vznikají vynucená a polopravdivá svědectví.
Vede to k tomu, že lidé sice citují verše, mluví o uzdravení, proklamují ho, ale vnitřně již tomu moc nevěří. Jsou nadšeni z kázání o uzdravení, ale jakmile nadšení vyprchá, víra tam není. To se pak odráží i do vztahu v církvi samotné a někdy i do vztahu s Ježíšem.
Vždy vidím Boží moc, když se káže evangelium. Bůh se přiznává ke svému Slovu. Na takových shromážděních dochází k uzdravení a jiným Božím zázrakům. Spasení však není ze zázraků, ale ze slyšení Božího slova. Myslíme si, že kdyby na shromážděních byli lidé uzdravováni, tak by se obrátilo celé město. Uzdravení a zázraky možná upoutají pozornost, přivedou ty, kteří mají nějakou potřebu, ale nejsou schopny člověka spasit. O Ježíši je psáno, že uzdravil mnohé zástupy, uzdravoval každou nemoc a neduh. Přesto při jeho ukřižování nezůstalo s ním mnoho z těch, které uzdravil.
Bůh má různé důvody k uzdravení nemocných a ke kříšení mrtvých:
oslavu jména Ježíš,
zjevení Božího království,
milosrdenství.
Nemá cenu nad těmi věcmi přemýšlet a hledat různá pravidla. Vím, že nemocní lidé se modlí a jiní jsou uzdraveni, oni však ne. Nikdy jsem neměl víru na uzdravení svých zubů. „Snažil“ jsem ji mít, ale neměl. Dnes jsem bez zubů. Přesto za mnou přišli s bolavými, nemocnými zuby, abych se za ně modlil. Říkal jsem si v duchu: „Pane, to snad nemyslíš vážně, já se mám modlit za zuby“. Modlil jsem se a zuby byly ihned zdravé. Není to na nás. Dnes nepřemýšlím, ale bude se modlit. Ostatní je na Pánu.
Nepřemýšlejme, ale dělejme to, k čemu nás vede Pán, k čemu nás vede v našem srdci, skrze milosrdenství… . Nebuďme smutní z toho, když se nic nestane. Zažil jsem situaci, kdy jeden mladý služebník prohlásil, že mu Pán ukázal, aby se modlil za jednu chromou sestru, která byla mezi námi. Modlil se za ni a nic. Nastalo ticho. Nikdo nevěděl, co by měl říct. Někteří se cítili trapně a bylo jim líto sestry. Jiní pochybovali o tom, že to mladému služebníkovi řekl Pán. Druhý den chromá sestra vyjela na vozíku před ostatní a děkovala za toho mladého služebníka. Za jeho odvahu poslechnout Pána.  Řekla, že díky jeho modlitbě opět získala naději a její víra se obnovila. Nevadilo ji, že nebyla uzdravena, ale potřebovala obnovit víru.
My nevíme, co Pán udělá s naší poslušností, jak použije naše milosrdenství a touhu oslavit jeho Jméno. Důležité pro nás je neztratit víru a naději. Uzdravení je mocná zbraň, nadpřirozený skutek milosrdenství, vysvobození pro mnohé z pekla tady na zemi. Modli se za uzdravení, věř v uzdravení ve jménu Ježíš, ale nerozebírej to. Nenech se zastavit, když se nic neděje. Vždy se něco děje, pokud se necháš vést Duchem svatým. Pokud si veden Božím milosrdenstvím. Oslavou Jména Ježíš. Vždy se něco děje, i když to nevidíš, protože to neděláš ty, ale Duch svatý.