Včera odpoledne jsem slyšel vyučování (nebo kázání?) na verše z Písma, ve kterých je popisovaná služba Ježíše v Kafarnau. Služba v jeho pozemském domově. V místě, kde Ježíše znali od dětství.
Byl jsem svědkem jednoho způsobu výkladu Písma. Řečník pravděpodobně dostal konkrétní zadání, kam nás má vést. Pak teprve hledal, jak k tomu přizpůsobit Písmo. Najít ten správný verš. Za cenu dodržení zadání změnil význam toho, co nám  Duch svatý se snaží skrze tento Ježíšův příběh říct. Když jsem přemýšlel o tomto způsobu vyučování, zjistil jsem, že jsem to občas dělal také. Ve snaze něco svěřené ovečky naučit, jsem Písmo použil spíše jako doplněk k tomu, co jsem měl již  připravené. Dnes bych to nemohl nazvat výkladem Písma. A již jsem to dávno přestal dělat.
To, co jsem si uvědomil bylo, že v našich křesťanských životech děláme úplně to samé. Často si naplánujeme věci, uděláme si představu o dni, týdnu, způsobu jednání, učiníme rozhodnutí, která se nám líbí a předem jsme se pro ně rozhodli. Pak teprve hledáme v Písmu potvrzení pro naše rozhodnutí, kterým bychom ho podepřeli před ostatními věřícími. Vidím to kolem sebe více a více.
Místo abychom v Písmu hledali to, co máme dělat, jak to máme dělat, modlili se za to kdy a s kým to máme dělat, používáme Písmo k potvrzování našich rozhodnutí. Jak v práci, tak v osobním životě.Vypadáme velmi zbožně a moudře, ale ve skutečnosti se tak stáváme svévolníky, kteří za každou cenu chtějí prosadit svoji vůli.
Projděme si svá rozhodnutí za poslední období a zkusme se upřímně zamyslet nad tím, podle čeho jsme se rozhodovali a jak jsme přitom používali slova Písma. Jak jsme se modlili a za co. Prosme Ducha svatého o to, aby nám ukázal pravdu. Ale také prosme o to, aby jsme mohli hledat a rozhodovat se podle Písma a ne Písmo přizpůsobovat a používat jako páku k prosazení našich rozhodnutí.
Věřím, že pak bude náš život naplněn Kristovým pokojem a dostaneme nová zjevení od Pána skrze jeho Písmo.