Matouš 10:37- 38 Kdo má rád otce nebo matku víc než mne, není mne hoden; a kdo má rád syna nebo dceru víc než mne, není mne hoden.  A kdo jde za mnou a nebere svůj kříž, není mne hoden.

Být hoden znamená zasloužit si něco nebo někoho. Jinými slovy Ježíš říká: “ Kdo mne nemá rád nade všechno ostatní, nezaslouží si moji přítomnost (mou odměnu) ve svém životě.“ Odměnou je zachránit duši.
Je jednoduší ukazovat před lidmi, že máme Ježíše na prvním místě, než to žít. Je jednodušší nosit kříže demonstrativně v rukou při procesích, mít je pověšené doma na zdi nebo krku, než ho nést svým životem. Pokud mluvíme o této oběti jako o něčem velmi těžkém a bolestivém, stále ještě jsme nezakusili, co znamená nést svůj kříž. Je hodně lidí, kteří následují Ježíše, ale jen hrstka z nich nese sebou svůj kříž. Možná jen na svém krku  nebo náramku.
Křížek na mém krku, aby mi měl připomínat, že se musím rozhodovat pro Ježíše. Naopak ho vidím na krku těch, kteří žijí ve smilstvu, líbají ho pro štěstí, když hrají hazard. Sedí doma pod ním, když pomlouvají sousedky a připravují podrazy na jiné. Modlí se k němu, když jim jde o krk. Jako by symbol něco mohl změnit.

Náš kříž je nástroj kam pověsit, přibýt všechna naše lidská trápení, kořeny hořkosti, závisti, neodpuštění… Všechno to má kořen, v naší soběstřednosti. V našem sobectví. Zaměřenosti pouze nato, co já mám rád: sebe. Můžeš říkat, že máš rád ty a ty a to a to …, ale když budeš hledat důvody, zjistíš, že nakonec se jedná zase pouze o tebe. Náš kříž je nástrojem pro zbavení se právě tohoto kořene jeho přibytím právě na něj. Co tam přibíjím? Svou sobeckou duševní lásku, která dělá věci pro sebe samu.
Pak mohu říci, Pane jsi pro mne první a není nic více na světě než ty. Toto rozhodnutí a jeho naplňování mi dává obrovskou svobodu. Musím se stát otrokem Ježíše, abych získal svobodu. Musím se vzdát své lásky ke svým lidem, abych mohl Boží láskou milovat svět (a s tím i své blízké).
Ježíš říká, že je ho hoden ten, který při jeho následování nosí svůj kříž stále sebou. Je to proto, že tento proces je stálý, každodenní. Každý den jsem stavěn před rozhodnutí, zda budu více milovat Ježíše nebo něco jiného, co mne v ten den potká.
Jak poznám, že jsem zase „slezl“ z kříže. Jednoduše. Budeš zase přemýšlet jen sám o sobě a o tom, jak ti druzí ubližují, přemýšlet o kariéře. Začneš přemýšlet jaké by to bylo, kdyby jsi to udělal jinak než Ježíš chce. Jaké by to bylo, kdyby jsi na chvíli šel jinou cestou než On. Jaké by to bylo, kdyby ti nepohodlní lidé už odešli.To jsou první příznaky toho, že se uvolňují hřeby, kterými je na kříži přibita naše duše. Je potřeba vzít kladivo a pořádně je opět přibýt.
Kříž je symbol. Je to o našem rozhodnutí, vyznání a nechání se zlomit pro Boha. Toto je to těžké. To je ten tlak a bolest, protože něco, co celou dobu nade mnou vládlo, umírá. Umírá proto, aby mohlo začít žít něco nového Božího. To nové netlačí ani netíží. Jeho ovocem je láska radost pokoj,trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání. Je to život skrze přítomnost Ducha svatého v mém životě. Je to Boží život ve mne. Je to radost z následování Ježíše.
Mé jho netlačí a mé břemeno netíží. To jsou Ježíšova slova. Chození za Ježíšem s křížem by mělo být radostí ne bolestí.