Co byste si mysleli o sourozenci v Kristu, který by o sobě říkal: „Nikdy jsem nebyl hříšný, dělám jen dobré věci, rozhoduji spravedlivě a pravdivě vidím svět, nikdy jsem neměl žádnou slabost ani závislost, všechno co mám, jsem dosáhl prací a jsem, dostatečně zajištěn, jsem čestný, nebojím se budoucnosti, nikdy jsem nebyl nemocný, jsem dokonalý a nepotřebuji odpuštění, protože není mi co odpouštět. Jediné, co mi chybí je věčný život, ale ten mi Ježíš dá, protože jsem dokonalý.“ Přemýšlím o tom, v čem by se mohl u takového člověka oslavit Ježíš. Nepřímo tím říká, že Ježíše nepotřebuje, především jeho oběť a na nebeské království má přece nárok pro svou dokonalost.

A co si myslí o takovém člověku Bůh? To najdeme v Lukáši 18.kapitole.

Snažíme se vystavovat ty své lepší vlastnosti, svou dokonalost aspoň v některé oblasti. Slabosti naopak zakrýváme, nemluvíme o nich. Pavel sám píše, že se chce chlubit svými slabostmi. Proč? Protože na nich může ukázat milost a lásku Boží v jeho životě. Slávu a moc Ježíše Krista.
Raději budu slabý, aby Duch svatý ve mne mohl jednat silněji. Sám Ježíš říká: „Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Pokud nemáš nic, co by ti Bůh mohl odpustit, jsi buď již na věčnosti u Boha, nebo jsi se dostal do situace, kdy sám sebe vidíš již jako dokonalého. Z tohoto pohledu jsou pak všichni kolem tebe hříšní, nedokonalí, nezasluhující si Boží milost. Láska se v tobě nenajde. Tvoje srdce postupně ztvrdne a nakonec se postaví i do pýchy vůči Bohu. Zkoumejme jak o sobě smýšlíme.

Ano jsme spravedliví, ospravedlnění, jsme dokonalí, mocní, jsme vítězové, ale to vše díky Kristu a tomu, že v nás přebývá jeho Duch. Že je to on, kdo nás zastupuje před Bohem otcem na trůnu. Že na tomto trůnu sedíme díky němu … Bůh vidí v nás Krista.
Je to o vztahu s Duchem svatým. Kdyby nás opustil, nebo my jeho, pak jsme opět tam, kde jsme byli dříve.

Bůh nás touží dovést do podoby svého Syna. Je to cesta na celý život. Když zakusíme jedno vítězství ve svém životě, Duch svatý nám za nějaký čas ukáže další oblast, kterou musíme projít a společně s ním v ní zvítězit. To je na celý život. To je cesta k proměně do podoby Ježíše Krista.

Tvůj bratr a tvá sestra v Kristu prožívá úplně stejné věci. Možná jsi již prošel/prošla tím, čím oni procházejí, pak se je snaž podpořit a povzbudit, protože i před tebou jsou nové výzvy a budeš potřebovat podporu a povzbuzení těch, kteří šli tou tvou cestou před tebou.