Vánoce. Čas požehnání. Čas dobrého jídla. Čas dárků.
A také čas dluhů!!! Tisíce domácností se v tuto chvílí zadlužují, aby prožily několik dní v takzvaném požehnání. Věřím, že vy mezi ně letos nebudete patřit. Dříve, když se někdo zadlužil a nesplácel dluhy mohl být prodán do otroctví. Pokud bych to převedl na dnešní dobu, pak by velká část národu byla v otroctví.

Před dvěma tisíci lety jsme dostali ten největší dárek, který je možný. Bůh, Stvořitel veškerého života a vesmíru nám dal život svého Syna. Poslal ho na zem zemřít, aby byl jednou provždy zaplacen náš dluh a my vytrženi z otroctví hříchu. Mnozí, kteří teď čtete toto zamyšlení, jste přijali tento dar od Boha. Uvěřili jste v Ježíše, požádali o odpuštění hříchů a učinili jste ho Pánem vašeho života. Tím jste se stali svobodnými pro Boha. Můžete plně důvěřovat svému Pánu a spolehnout se na něho. O Vánocích si to mnozí z nás připomínáme. Neměli bychom si to však připomínat zadlužováním se za jídlo a dárky. Neměli bychom se tímto způsobem vracet zpět do otroctví. Dostali jsme svobodu ne proto, abychom se hned vrátili do otroctví a přitom si připomínat jeho narození a jeho oběť za nás. Uznejte, že to nejde dohromady: svoboda a otroctví.

Když jste byli služebníky hříchu, měli jste svobodu od spravedlnosti;  jaký jste tehdy měli užitek z toho, zač se nyní stydíte? Konec toho všeho je přece smrt.  Avšak nyní, když jste byli osvobozeni od hříchu a stali se služebníky Božími, máte z toho užitek, totiž posvěcení, a čeká vás život věčný.  Mzdou hříchu je smrt, ale darem Boží milosti je život věčný v Kristu Ježíši, našem Pánu.
(Římanům 6:20-23 [CzeCEP])