Jako laň dychtí po bystré vodě, tak dychtí duše má po tobě, Bože!  Po Bohu žízním, po živém Bohu. Kdy se smím ukázat před Boží tváří?  Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“
(Žalmy 42:2-4 [CzeCEP])

U některých z nás by to mohlo znít i například  takto:
Jako laň dychtí po bystré vodě, tak duše má po tobě, auto, domečku. Po práci s větším platem žízním, po živě stoupající firemní/církevní kariéře. Kdy se smím ukázat před televizní obrazovkou? Slzy touhy jsou chléb můj ve dne i v noci, když se mne každý den ptají: „Kde je tvé požehnání?“

Omlouvám se všem, kterých jsem se teď dotkl, ale skutečně se setkávám s věřícími, kteří to mohou mít tak nastavené. Ostatně nad čím nejvíce sténá naše duše? Po přítomnosti Boha, nebo po naplnění nenaplněných tužeb? Po obrácení druhých, nebo po tom, co ještě nemáme? Kde mají základ naše krize a deprese? Buďme upřímní a zjistíme, že se to v něčem hodí i na nás.

Nejde jen o nás osobně, mrzelo mne, když jsem zjistil, že naše organizace-církev za každou cenu rozšiřuje své sociální služby, přestože na ně nemá duchovní pokrytí. Jde tam, kde není ještě žádný sbor ani duchovní práce. Později jsem zjistil, že to není naše organizace, ale je to v jednotlivcích. V lidech, kteří stále touží mít větší záběr, kteří nejsou spokojeni s tím, co je. Uhání kupředu, aniž by byli ochotni počkat na druhé. Proč? Je to touha po větším uznání? Nutí je k tomu podmínky různých dotací? Jde o to se cítit větší? Nebo jde i získání více peněz na práci? Dokonce v poslední době se snižuje počet lůžek a místo nich se zvyšuje počet kanceláří, přesto nikdo nemá dost času na lidi.
Ať je pravda kdekoli, jedno je jisté: Není v tom dychtění po Boží přítomnosti. Je to více o projektech. Není v tom touha po obrácení nespasených a podpoře věřících. Tam, kde to je o Bohu, je to vidět na vztazích mezi lidmi i zaměstnanci. Tam je skutečně cítit Boží přítomnost, místo profesních vztahů a vzájemná úcta místo vítězství ješitnosti a osobních ambicí.

Změna může nastat jen tehdy, kdy naše duše bude skutečně dychtit po Bohu. Kdy budeme plni touhy být v jeho přítomnosti, touhy naplnit Boží vůli. Pak přestaneme sedět na dvou židlích, ale zůstaneme sedět jen na jedné, na té která je Boží. Ať v osobním životě nebo profesním.