„Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš.“ Žalm 23:5

Nevím jak vaše zkušenost, ale ta moje je, že ve chvílích, kdy mi není dobře, kdy se cítím na dně, nic mi nedává smyls, kdy se mi nechce dál (je jedno, jak dlouho to trvá),  často stačí jen jedna věta z Písma, jedna věta z nějaké knihy, nebo z nějakého zamyšlení, jedno slovo Ducha svatého a najednou se má situace mění. Jsem schopen se postavit, pokračovat, bojovat, povzbuzovat… . Jsem zpátky v živém vztahu s Pánem.
Jedna věta, jedno slovo. Je to jako si vzít z Božího stolu, který nám on sám  prostírá před zraky našeho nepřítele. Je to jako jíst pokrm z nebe. K našemu postavení se na nohy často stačí jen jedno sousto z tohoto stolu. Jak by to ale vypadalo, kdybychom se dokázali neostýchat a sníst to všechno, co tam je. Vypít do dna ten pohár, který nám Bůh nalil, nechat se pomazat jeho olejem. Tedy přijímat moc Ducha svatého, přijímat připravené požehnání.
Nechat Boha promlouvat do našeho srdce. Nechat to všechno jídlo působit v sobě.  Pak budeme chodit v moci a síle Ducha svatého. Je to o tom nechat se krmit z Božího stolu. Je na něm vše, co náš duchovní i tělesný člověk potřebuje.
Zastavme se a nechme se krmit samotným Bohem. Někdy si myslíme, že musíme sloužit jiným (to není špatné). Je ale něco lepšího a důležitějšího. Nechat se krmit Bohem, být v obětí a užívat si jeho přítomnost. On sám nás pak pošle tam, kde nás chce mít a ukáže to, co chce, abychom dělali. Pak půjdeme v jeho síle a moci.