Když čekáme návštěvu, snažíme uklidit (aspoň někteří z nás).
Když čekáme povodně, vyhlížíme počasí, stavíme protipovodňové zábrany, stěhujeme nábytek do vyšších pater.
Když čekáme pokles měny, nakupujeme cenné věci.
Když čekáme sucho, děláme si zásoby vody. Hloubíme studně.
Když čekáme narození dítěte, kupujeme kočárky, postýlky, vaničky, a mnoho dalších věcí.
Když čekáme, že zemřeme, dáváme si do pořádku vztahy, píšeme závěti, modlíme se.

Když NĚCO očekáváme, většinou se na to NĚCO připravujeme. Naše očekávání se odrazí na přípravách.

Před Vánocemi mluvíme o adventu jako o času očekávání. Nikdy jsem nepochopil, co na začátku prosince očekáváme. Narození Páně? To se již stalo. To nemusím očekávat. Pokud si to mám připomínat, pak jako věřící jsme na tom špatně, protože  Pán je s námi po celý rok, každý den, hodinu, vteřinu. Skrze Ducha svatého.

Kolikrát jsi slyšel, slyšela, že Pán je blízko, že žijeme v poslední době, že příchod Pána se blíží. Nebo jsme to sami říkali.
Má otázka na všechny nás je: věříme tomu?
Pokud ano, pak by to mělo být vidět na našem jednání. Na přípravě na jeho příchod.
A je to vidět?!?

„I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“ Lukáš 12:40