„Mistře, které přikázání v zákoně je největší?“ On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘  To je největší a první přikázání. (Mat.22)

Po útocích v Paříži jeden z islamistů, který v televizi komentoval aktuální dění, se také vyjádřil k výrokům různých muslimských vedoucích, kteří v projevech a v oficiálních tiskových zprávách odsuzovali útoky v Paříži a odsuzovali to, co dělá „satanský“ (IS) stát. Řekl něco v tomto smyslu: „Je jedna věc, co říkají na venek a druhá, co si myslí.“ˇ Říkal tím něco jako: Nevěřím jim, protože co nám říkají, je něco jiného, než co je v jejich srdcích.“
Bůh se dívá do srdce člověka, ne na to, co říká. Pokud říkáme svému bližnímu, že jsme mu odpustili, ale v našem srdci je neopuštění, vůči němu,, pokud říkáme někomu jak s ním soucítíme v jeho zlých dnech, ale v srdci si říkáme, že mu to patří, dobře mu tak,  nemilujeme ho celým srdce, ale jen ústy. Pokud někomu slibujeme pomoc v nouzi, ale v srdci máme postoj, tobě tak pomůžu, nemilujeme ho celým srdcem. I když se přemůžeme a pomůžeme, i když se přemůžeme a budeme s ním plakat, i když se přemůžeme a nebudeme připomínat vinu, přesto, pokud to nevychází ze srdce, děláme to jen tělem a ústy a srdce zůstalo někde hodně daleko.
Podobně je to ve vztahu k Bohu. Pane miluji tě a ctím tě. Jsou to jen slova, je to jen tělo a emoce, nebo je to ze srdce? To ví jen Bůh, který jediný vidí do našeho srdce. Pokud jde o nás, my to můžeme poznat na našich skutcích. Stejně jako na našem vztahu s bližním. „Podle ovoce je poznáte (se poznáme).“

Na jednom místě píše Pavel Titovi:
„Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: ‚Kréťané jsou samí lháři, zlá zvířata, lenivá břicha.‘  A je to pravdivé svědectví. Proto je přísně kárej, aby měli zdravou víru a nedrželi se židovských bájí a příkazů lidí, kteří se odvracejí od pravdy. Čistým je všechno čisté. Ale poskvrněným a nevěřícím nic není čisté. Jak jejich rozum, tak jejich svědomí jsou poskvrněny. Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku.

A na jiném místě Bůh ústy Izajáše k nám promlouvá:
Panovník praví: ‚Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne;“

Některý z těch, kteří chodí do kostela, do různých křesťanských společenství se, přestože vyznávají Ježíše jako svého Pána a Spasitele, vede velmi zle. Možná je potřeba prozkoumat své srdce, možná je potřeba, tak jako Davit volal k Pánu, aby zkoumal jeho srdce (soudil), aby bylo zjeveno, jak na tom jsme, nechat Pána nám ukázat každé zákoutí našeho srdce, každý tmavý kout a každou zamčenou skříň.

Možná uvidíme, jak na tom jsme a pochopíme mnoho z naší momentální situace. Pokud ano, pak je tu další krok: „Pane obřezej mé srdce. “ Každé takové obřezání něco stojí. Ztrátu toho, co jsme dávali před Boha, broušení nás samotných… Je to však nutné, abychom přestali ctít Pána jen našimi ústy, ale začalo ho ctít celým svým srdcem.

(Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ.)