New York Philharmonic je jeden z nejslavnějších symfonických orchestrů na světě. Taky jeden z nejbohatších. Proto si mohl dovolit zaplatit ty nejlepší hráče na světě. Vypráví se, že jednou se však dopustili omylu. Dali dohromady orchestr z nejlepších sólistů světa. Místo, aby se stal tím nejskvělejším orchestrem světa, upadl do průměrnosti. Proč? protože sólisté nebyli zvyklí hrát v týmu. Byli to sólisté, kolem kterých se všechno točilo. Teď byli nuceni pracovat s ostatními na stejné úrovni, nevynikat, nehrát prim, podřizovat se. To bylo pro lidi, kteří mnoho let byli sólisty, těžké. Nakonec od tohoto projektu filharmonie upustila.
Podobně je tomu v církvi. V těle Kristově. Tam není místo na sólisty. Zdravé tělo funguje na základě celku. K čemu mi bude nadmíru vyvinutá zrak, když nebudu mít vyvinuté hlasivky, nač mi bude silná a velká levá noha, když pravá bude zakrnělá….
Podobně je to v rodině. Pokud člověk žije sám, pak si dělá co chce, chodí kam chce, přichází kdy chce, utrácí za co chce,…
Pokud se ožení nebo vdá, pak již nemůže chodit sám, musí se shodnou s protějškem a ne vždy bude po jeho. Když přijdou děti, je člověk omezený ještě více. Nemůže na dovolenou všude, nemůže si pro sebe koupit, co chce, nemůže si chodit kam chce kdy chce. Musí myslet na rodinu, musí své touhy podřídit potřebám rodiny. Nemůži říct: „Bůh chce, abych jel do jiného města, když musím dítě vyzvednout ze školky nebo jeslí.“ Bůh určitě nebude chtít, aby jsi nechal dítě v jeslích jen tak a nepřišel pro něj.
S životem v církvi je to podobně. Pokud chci být součástí církve, musím omezit svou svobodu a podřizovat se, Nemohu si jednoduše dělat co chci, chodit, kam chci (sloužit kde chci a kdy chci a jak chci) a přitom to svádět na : „Pán mi to řekl“. Zvláště pak, toužíš-li v církvi nějak sloužit.
Všichni se oblecte v pokoru jeden vůči druhému, neboť ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost‘ . (1.Petrova 5)
Nepoddajnost a nepokora, touha být sólistou, nebo přesvědčení, že jsem virtuos vede mnohé k tomu, že bloudí mezi církvemi. Nechtějí se v žádné podřizovat společenství, aby si mohli dělat, co chtějí. „Pán mi řekl“.
Pokud mi někdo odpovídá stále Pán mi řekl, očekávám, že dlouho ve sboru nezůstane.
Sólista musí odolávat mnoha nástrahám: pýše, že je dobrý, falešnému učení, protože nemá nikoho, kdo by ho usměrnil. Jeho: „Pán mi řekl“, se často začne měnit na: „Já jsem řekl“.
Většina sólistů se vidí v apoštolu Pavlovi (nebo jiném apoštolu), jsou přitahování jeho cestami a službou. Ale i on byl vyslán sborem a byl jemu vykazatelný. Nikdy nejezdil sám.
I v době Pavla bylo více lidí ve sborech, kteří sloužili na místě, kde žili, než těch, kteří chodili světem. A pokud někteří chodili, pak zakládali sbory, povzbuzovali věřící a především měli dobré svědectví o své službě.
Dnes (ale asi v každé době) tady běhá mnoho sólo služebníků (dokonce apoštolů) sem a tam po církvích. Je jednodušší říct: Pán mi řekl, než se podřídit pastorovi a sborové radě. Proto asi sólisté tady budou stále.
