„Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas…

To, co je pro nás nejcennější je čas. O peníze můžeme přijít a zase si je vydělat, můžeme být nemocní, ale můžeme být i uzdraveni. Pokud však promarníme čas, nikdo a nic nám ho nevrátí. Čas je něco vzácného, co nemáme pod kontrolou. Plyne ať chceme nebo ne. Jediné, co můžeme, je ho využívat. Proto chodíme na různá vyučování a tom, jak dobře využít čas, plánujeme setkání a schůzky, studium, dovolené apod. stále však máme pocit, že máme nedostatek času. I když máme za sebou školení o efektivním využití času, kdo rozhoduje o tom, že je to efektivní nebo ne. Že jsem čas využil dobře, nebo jsem ho promarnil? Jak to poznám a kdy? Nebude pak pozdě?
Co je měřítkem pro to, abych si mohl říct: „Tak dnes jsem ten den nepromarnil“. Je to množství práce, kterou jsem udělal? Je to množství setkání s lidmi, které jsem měl? Je to udělaná práce a také strávený čas s rodinou a ještě stihnuté aktivity v církvi? Mohu to všechno zázračně uskutečnit, ale přesto mi bude večer něco scházet. Něco, po čem jsem hladový. Něco, co mělo dát tomu dni smysl. Je to čas strávený s Bohem.
On jediný nakonec rozhodne o tom, jestli nám všechno to, co jsme v ten den stihli shoří, nebo obstojí. V jeho soudu se pozná, jak jsem využíval svěřený čas. Den po dni.
Pokud chceš mít jistotu, že to, co děláš v určitý den bude dobré, plánuj ho ráno s ním, s Bohem. On ví, na co je dnes čas. Zda kamení rozhazovat nebo kamení sbírat, …. .

„A prach se vrátí do země, kde byl, a duch se vrátí k Bohu, který jej dal. Pomíjivost, samá pomíjivost, řekl Kazatel, všechno pomíjí. Zbývá jen dodat, že Kazatel byl moudrý, lid stále poznání vyučoval; přemýšlel a bádal a složil přísloví mnohá. Kazatel se snažil najít výstižná slova; tak bylo zapsáno, co je pravé, slova pravdy. Slova moudrých jsou jako bodce, jako vbité hřeby jsou slova sběratelů, pastýřem jediným proslovená. Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo. Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.  Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé. (Kazatel 12)

Co Bůh bude stavět před soud je to, co den, za dnem děláme. Náš každodenní život. Proto se snažme přemýšlet o tom, jak budeme každý den, který nám Bůh dává využívat. Nemůžeme ho nikdy vrátit a opravit.