Přijímejte se tedy navzájem, jako Kristus přijal vás do Boží slávy. Římanům 15:7
Myslím si, že toto je jeden z nejslabších článků církve, že nejsme schopni přijímat jeden druhého tak, jako nás přijal Kristus.
Mluvíme o jednotě, děláme mnoho společných akcí, ale když přijde na lámání chleba, pak vždy najdeme vůči druhým mnoho výhrad. Je jednodušší se zeptat : “ a kdo je můj bratr“, než přijmout toho, kdo je neomalený, rýpavý, nepříjemný kritik,… než umřít sám sobě.
I Ježíše se ptali: „Kdo je můj bližní“. Na to jim vyprávěl příběh o milosrdném Samařanu. Slyšel jsem možná desítky kázání na toto téma, ale jen jedno nebo dvě se dotkli skutečné pravdy, která tam je. Ježíš ji pokládá v otázce: „Kdo může o tobě říct, že jsi jeho bližní?“ Tam je jádro příběhu. Stejně se mohu zeptat těch, kteří se ptají: „Kdo je můj bratr?“, „A kdo o tobě může říct, že jsi jeho bratrem?“
Kristus nás přijal takové jakými jsme, dál s námi trpělivě a trpělivě a trpělivě pracuje. Vzal na sebe „naše slabosti“ (Matouš 8:17).
Stejně se máme navzájem přijímat.
My silní musíme nést slabosti těch, kdo silní nejsou. Nemějme ohled jen sami na sebe,  ale každý se snažme vyhovět bližnímu. Usilujme o prospěch a posílení druhých. (Římanům 15:7)

(Máme přece v sobě Ducha svatého, nechme ho nás vést a posilnit k tomu, abychom se mohli navzájem přijímat, možná odejde naše slabost,…)