Víme, že těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k dobrému – totiž těm, které povolal podle svého záměru. Římanům 8:28.
Předchozí verše mluví o naší slabosti, za kterou se přimlouvá Duch svatý. Slabost může mít různý charakter. Může to být únava. Sloužíš lidem a nevidíš žádnou změnu v jejich životech. Může to být slabé místo, které je ohroženo hříchem. Neustále bojuješ s pokušením. Může to mít souvislost s nedostačenou vírou… . Přesto situace, ve kterých vnímáme svoji slabost nám napomáhají k dobrému. Proč? Protože se jich ujímá sám Bůh, Duchem svatým.
Pavel v 2.Korinstským píše o své slabosti a tom, co mu Pán řekl:  „Moje milost ti stačí. Má moc se plně projeví uprostřed slabosti.“ Milerád se tedy budu chlubit svými slabostmi, aby na mně spočívala Kristova moc“
Tam, kde se projevuje naše slabost, o to více je vidět Boží milost a moc. Mnohokrát jsem se cítil a také se cítím slabý. Vždy mi však v takových chvílích přišel na pomoc Duch svatý. Nevzpomínám si, jak to dělal, jen vím, že mi nikdy nepřipomněl moji slabost. Ukázal mi naději pro budoucnost. Mluvil o tom, co pro mne přichystal, o vizi, o slávě Boží a jeho království. O tom kde všude chce hlásat evangelium… . Vždy mne to postavilo na nohy, odehnalo únavu, beznaděj a pochybnosti.
Myslím, že Duch svatý jedná podobně i s druhými. Možná nejsi vizionář, tak má pro tebe jiné povzbuzení, ale je to stejné v tom, že tě neobviňuje z tvé slabosti, ale naopak ukazuje vítězství skrze něho.
Tak, jak jsme my sami v mnoha věcech slabí, jsou slabí i sourozenci kolem nás. Povzbuzujeme se navzájem podle toho, jak s námi jedná Duch svatý.