Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem Ducha; neboť Duch se přimlouvá za svaté podle Boží vůle. Římanům 8:26-27. (Ve studijním překladu je napsáno: „… spolu s námi se ujímá naší slabosti.“) Když se Ježíš modlil v Getsemane varoval učedníky slovy: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé.“  Náš duch ví, co bychom měli dělat, jak žít, co říkat, jak se zachovat, že bychom měli být teď aktivní, teď zase mlčet …, ale naše tělo může říct ne. Postavit se proti. Nemít sílu jít dál, být unavené, začít si stěžovat,  prožívat ztrátu naděje… .  Přesto do tohoto těla nám byl dán dar, který není nikdy unavený, který  má moc obnovovat, posilovat, nasměrovat, povzbuzovat, obnovovat naši mysl, obnovovat naději, rozhojňovat oheň, posílit víru. Je to dar Ducha svatého. Proč to tedy nefunguje stále? Když má tu moc, proč jsem unavený, proč ztrácím naději, nebo se mi již nechce mezi lidi, proč nejsem schopná chválit, proč se ráno již nemodlím …. ? Pro slabost těla. Ano, ale mám Ducha! Může to být dáno mnoha věcmi a situacemi:
– tak jsme si přivykli na to, že nás Duch posiluje a vede, až jsme na něj zapomněli, že je v našich životech a vše vzali jako samozřejmost
– vytratil se osobní vztah s Duchem svatým,
– začali jsme si jít vlastní cestou, bez jeho vedení,
– začali jsme Bohu sloužit více, než ho milovat,
– již nesloužíme v jeho odpočinutí, sloužíme vlastní silou,
určitě bychom našli ještě další důvody jako neodpuštění, závidění, porovnávání se s druhými apod. Všechno to je však nějak propojeno.
Stalo se vám to někdy? Nebo jste právě v takové situaci? Poznali jste se v tom? Já ano. Je tu však stále naděje. On, Duch svatý, spolu s námi se ujímá naší slabosti. Spolu s námi může znamenat jen to, že si svou slabost uvědomuji, že volám: „Již nemám sílu, pokud něco neuděláš, já dál bez tebe nemohu.“ Možná to znamená, že začnu volat: „Duchu svatý, již to nechci dělat podle sebe, předávám ti to všechno“ Nebo : „Pomoc, už v tom zase lítám“ Každý z nás přece ví…
Máme jednu jistotu, že Duch svatý ví, co je v našich srdcích a přimlouvá se za nás podle Boží vůle. Ne podle naší, ale podle Boží. To také může být jedna z věcí, která nás položí na zem. Rozpor mezi tím, co si představujeme a tím, za co se modlí Duch svatý v nás. Někdy musíme unaveni padnout na zem, abychom se spolu s ním nadchli pro Boží vůli v našem životě.