Přichází do Evropy doba, kdy se budou muset církve rozhodnout, zda budou chtít uznání od Ježíše nebo od lidí respektive od států.
Většina církví je státem registrovaná a mimo duchovní služby se zabývá sociální pomocí v různých oblastech. Na tuto práci získává finance z různých dotací, grantů. Tak je často propojena se státem.
Ať je, nebo není propojena se státem, je oficiální organizací – církví. Církev ta a ta. Pokud se bude chtít líbit lidem a nebude se chtít dostat do konfliktu se zákonem/státem, do konfliktu s veřejností, kterou většinou reprezentují média, pak bude muset postupně přistupovat na kompromisy a odstupovat od svých článků víry, od věroučných prohlášení, která jsou v rozporu se zákony a veřejným míněním. To povede k tomu, že církev se stane mdlou a zředěnou mnohými světskými pravidly a názory. Mnoho jich již takových je. Především již nebude hájit zájmy Božího království a Ježíše. Bude spíše hájit zájmy humanismu a takzvaných dobrých „názorů“ světa. Bude, jak jsem psal včera, plná „karcinogenních přísad“, které povedou místo k životu věčnému, k smrti mnohých. Teď mluvím i církvi jako oficiální organizaci, ne jako těle Kristově. Pokud však nepodlehne tomuto tlaku, bude tahaná po soudech, špiněna v médiích a nakonec zakázaná a rozpuštěná. Na první pohled zanikne, ale členové budou posilněni Duchem Božím. I když to bude na první pohled konec, nakonec poroste jako společenství, kterému je jedno jestli ho stát uznává nebo ne a jakou má formu. Všichni v ní budou vědět a vnímat, že jsou tělem Kristovým. Bude tam moc Boží. Církev, která se rozhodne zachovat a bude dělat kompromisy sice bude oficiálně dál existovat a pracovat na skvělých projektech, ale bude mrtvá, bude bez Ducha. Nakonec ji svět roztrhá a zničí.
Ježíš říká: Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.. (Mat. 16:25) Toto platí i pro církev jako konkrétní společenství. Společenství jsou lidé a lidé nakonec rozhodují, jak půjdou dál. Pokud se budou chtít zachránit jako církevní instituce, ztratí svůj smysl. Bude dál uznáváni jako církev, ale přijdou o život. Ti, kteří nebudou lpět na uznání, ale pro Krista se budou muset čelit všem tlakům až po zakázání jejich církve, ti poznají, co znamená „naleznou jej“ budou dál živou formou Kristova těla. Mezi členy takového společenství bude Kristus a život. K takové církvi se Ježíš přizná. Taková bude přitahovat Boží děti a mnozí tam naleznou Krista, život a svůj domov.
