Včera jsme měli ve sboru v Galantě hosty z Kalifornie, kteří tam sloužili. Zaujalo mne slovo, které na příběhu Jairiovy dcery ukazovalo, kam je Ježíš ochotný zajít pro jednoho nebo dva lidi.
Připomnělo mi to, že pro jednu ztracenou ovci je Ježíš ochoten opustit 99 dalších. Kde všude může být ztracená ovce? V křoviskách a trní, které píchá, trhá a řeže, mezi vlky, kteří jsou nepřátelští, štěkají a koušou, někde na poušti, kde je sama a kde není vody, jen písek a vedro, na vysoké skále, kde je smrtelně nebezpečné lézt, může se zatoulat do velkého města s jeho lhostejností, … . Tam všude může být ztracená ovce. Pro Ježíše ani nepřátelé, ani poušť, ani lhostejnost, ani jiné překážky nejsou dostatečným důvodem, aby nešel pro ztracenou ovci. Je pro ni ochoten udělat maximum. Až za ní položit život.
Měl jsem rozhovor s jedním bratrem ohledně pomoci potřebným dětem. Když jsme mluvili o tom, že je potřeba, aby ta pomoc přišla i do jiných rodin, které nejsou zrovna nakloněné jeho službě, a možná jejich potřeba není až tak akutní, prohlásil, že to radši neposkytne nikomu. Když chceme pomoc druhým, když chceme zachránit ztracené ovce, jak jsme daleko ochotni zajít? Co nás zastaví – nepřátelský dav, rozhádané vztahy, naše neochota a ješitnost, práce a čas navíc, takzvané teologické rozdíly ? Pokud nás skutečně něco zastavuje, pokud se nejsme schopni přenést přes některé věci, pak je to s naší pomocí vratké. Nebudeme schopni najít a ani jít za každou ztracenou ovcí.  Pouze za těmi, pro které nemusíme něco osobního obětovat, nebo překonat.
Růst v Kristu také znamená, že těch „nepřekonatelných“ věcí je pro nás čím dál tím méně.
Jak jsem na tom dnes já? Jak jsi na tom dnes ty? Jaká je ta dnešní překážka, přes kterou bys již pro ztracenou ovci nešel?
Co s tím uděláš?