Když jsme sloužili v Praze, mrzelo mne, když někdo z našich klientů, který uvěřil a začal navštěvovat pražský sbor, musel odejít z azylového domu. Většinou odešel z Prahy (hledal ubytování v jiných azylových domech) a tím i ze sboru. Od té doby se můj názor změnil. Zkušenost mi ukázala něco jiného Souvisí to především s tím, o co tu jde a co tu půjde.
Jak jsem psal včera, máme se věnovat těm, kteří jsou zasaženi Duchem svatým. Ten, koho přivede ke Kristu Otec, ten u něho zůstane. Takový člověk se již neztratí. Je v Otcově náruči. Ten, který je ve sboru jen proto, že ho přivedl do církve člověk, nebo sociální pomoc neobstojí ve zkouškách, kterým může být vystaven.
Dnes se o lidi nebojím. Buď slyší a tím i budou následovat, nebo nechtějí slyšet a vidět a nemá cenu jim věnovat čas. (neříkám nemilovat je, nebo je soudit, ale jen neztrácet čas) Je to kruté?
Představme si, že se blíží příchod Pána. O co půjde? Aby člověk získal práci? Nebo byt? Vstoupil do šťastného manželství? Nebo aby mohl se mnou strávit několik hodin času týdně? Určitě ne. Půjde o jeho spasení. Naopak ten, kterému jde o spasení, je přidáno i to ostatní. Pokud mu nejde o spasení a já se budu zabývat jeho sociální situací, nebudu mít čas říct o Kristu dalším, kteří můžou být ti, kteří by slyšeli.
V době začátků práce Armády spásy v ČR existovalo pravidlo, že lidé mohou zůstat na noclehárně pouze tři dny a pak mohli přijít až za deset dnů. Jednak se tak vystřídalo více potřebných, ale především mohlo více lidí uslyšet evangelium. Hlásalo se každý den.  Ti, kteří uslyšeli, s těmi Otec začal jednat. Ti, kteří nechtěli slyšet, neslyšeli. Neslyšeli, ale nebránili slyšet jiným, kteří přišli po nich.
Myslím si, že církev dnešní doby musí být oddána evangelizaci. Může lidem pomáhat, ale jen tehdy, že jí to nebude bránit v evangelizaci. O ty, kteří jsou v nouzi, ale slyší Jeho hlas, se postará věrný Bůh sám, nebo skrze svou církev a ti nebudou zabírat čas, ale budou jeho největším svědectvím.
Církev dnes hodně mluví  o příchodu Pána, ale nechová se tak. Čím dál tím více se zabývá různými projekty, snaží se získat uznání státu, společnosti, hledá, kde může získat různé granty na různé „společenské“ projekty. Vypadá to, že ani nevěří tomu, co říká o příchodu Pána.
Pokud skutečně věříme, že Pán přijde, musíme se o to více zaměřit na to to hlásat. Přiblížilo se Boží království, věřte evangeliu o Ježíši Kristu a vydejte mu svůj život. Musíme to hlásat i za cenu, že budeme pro většinu blázny, i tehdy, že budeme riskovat, že přijdeme o uznání ve společnosti a tím i dotace a granty. Proč? Protože o to jde a o to půjde.