Před týdnem jsem odjížděl z Havířova domů do Pezinku. V Havířově jsem na týden zanechal Stáňu. Ve chvíli, kdy jsem odcházel, někdo prohodil, že jsem teď slaměný vdovec.
Pojem slaměného vdovce mám ( a asi nejen já) spojený s Milošem Kopeckým, který několikrát takovou roli hrál.  Slaměný vdovec v jeho pojetí byl pěkně velký záletník a hýřil. Ale i obecně, když  někomu říkáme: „Teď je z tebe slaměný vdovec“  je to u nás spojeno s dobou „svobody“, užívání si všeho, co by si nedovolil, pokud by žena byla doma. Jinými slovy teď si můžeš dělat, co chceš. Vím, že mnozí to tak neberou, ale viděl jsem mnoho slaměných vdovců, kteří dokázali v době svého dočasného vdovství zničit všechno, co doposud zbudovali. Od rodiny, přes práci i finance. (smilstvo, hazard, flámy s kolegy v práci a někdy všechno dohromady) Někdy se to jejich ženy dozvěděly, někdy se jim to podařilo utajit.
Proto jsem začal nad touto věcí přemýšlet. Nejde zde jen o zálety apod., ale o lež. Uvedu příklad: Když jsem sám a nemusím nikam chodit, neholím se. Když jsem se Stáňou snažím se být oholený. Ovšem Stáňa ví, že bych nejraději nosil vousy. Když jsem tedy sám, neholím se, ale není to lež. Stáňa ví, že se holím jen kvůli ni. Něco jiného je, když držím se ženou zdravou výživu a říkám jak je to dobré, ale vlastně proč to říkám, protože když jsem sám, pak sežeru celého vepře a před návratem ženy rychle uklízím všechny kosti, sáčky od masa nebo plechovky od vepřových konzerv. Nic to vlastně není, ale je to lež, která vychází z čeho? Ze strachu říct, že mi zdravá výživa nechutná. Když se člověk stane slaměným  vdovcem nebo vdovou, ukáže se pravdivost člověka. Jestli si na něco hraje, jestli dělal věci jen ze strachu, ale ve skutečnosti mu chutná jiný život. Nebo zůstane stejný, opravdový.
Tato dvojakost stála Ananiáše a Zefiru život. (Slutky 5) Lhali Duchu svatému. Petr tady vlastně Ananiáši říká, že nemusel prodávat svá pole. Když ho však prodal, nemusel církvi odevzdávat peníze, nebo se mohl rozhodnout jen pro část, nebo vůbec nic. Bylo to jeho a on si s tím mohl dělat to, co uznal za vhodné. Ananiáš však předstíral, že dává vše, i když si polovinu schoval. Proč? Tato lež ho a jeho ženu stála život. (Přemýšlej proč lhal a porovnej to se svým životem) Pokud jsem jiný, když jsem sám bez ženy/muže a snažím se to zatajit, je to podobná lež. Často si to ani neuvědomujeme, protože si myslíme , že jde o malé věci. Možná se stavím jiný (lžu) vůči partnerovi, někomu v církvi, dalším, ale Duch svatý to ví, nebo si myslím, že ne? Pak lžu také jemu. Nejsem jen slaměným vdovcem ke vztahu k vlastní ženě, ale chci jím být i ke vztahu k Duchu svatému.
Píši to, abychom si uvědomili tyto věci a mohli s tím jednat. Vím, že mnoho z nás s tím má problém.
David to znal. Věděl, že je důležité znát o sobě pravdu, ale také, že ani sami sebe neznáme. Věděl však, kam má s tímto problémem jít.
Ptá se:  „Kdo ale rozpozná své vlastní poblouznění?“ a pak se dál obrací k Hospodinu „Od skrytých hříchů mne očisti! Zbav svého služebníka i těch úmyslných, nikdy ať nade mnou nepanují! Pak budu bezúhonný a nevinný, své veliké viny zbavený.
Slova v mých ústech, v mém srdci myšlení kéž se ti, Hospodine, zalíbí- skálo má, můj Vykupiteli. ( Žalm 19.)