Dnes, jsem si přečetl verš dne, který mi přišel do Bible v mobilu: „Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“ Většinou, když tento verš čtu, představuji si, jak z mých úst vytéká silný proud vody. Ježíš často hovoří v podobenstvích a v obrazech, které se dají jen stěží pochopit. Nejde zde o inteligenci a vzdělání pro pochopení jeho slov. Nedokázal je pochopit ani vzdělaný farizej Nikodém, když k němu Ježíš mluvil o tom, že se musí znovu narodit. Materialista a neduchovní člověk by řekl, že jsou to jen myšlenky, hodné lidí zavřených na psychiatrii. Tak se mnozí dívali na Ježíše v době, kdy chodil v těle po zemi a ještě více v dnešní době. Tak je to i s námi, stejně se dívají na nás, když začneme mluvit duchovní věci. I tví přátelé řeknou o tobě, že si skvělý člověk, ale jen do té doby, než začneš mluvit o Ježíši a Božím království. Budou tě možná chvíli poslouchat, pokud budeš mluvit něco z knihy Přísloví, nebo z knihy Kazatel. Ještě snesou vyprávění starozákonních příběhů, když však začneš mluvit o Ježíši a víře v něho, o jeho vzkříšení, pak od tebe utečou. Řeknou: „To si poslechneme někdy příště.“ tak jako to udělali Pavlovi v Aténách.
Ježíš říká: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království“, odpověděl jim. „Ale jim to dáno není. Tomu kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost, ale tomu co nemá, bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí, že slyší, ale neslyší ani nerozumějí. Naplňuje se na nich  Izaiášovo proroctví: Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte, zrakem uvidíte, ale neprohlédnete. Neboť srdce tohoto lidu zatvrdlo, ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli, jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit. Ale blaze vašim očím,  že vidíte, a vašim uším, že slyšíte…“ (Matouš 13. kap. B21)
Pavel pak píše: „Kdo z lidí rozumí člověku než jeho vlastní duch? Stejně tak Boha nezná nikdo než Boží Duch. My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom rozuměli, čím nás Bůh obdaroval. O tom právě mluvíme (nikoli slovy, jímž vyučuje lidská moudrost, ale slovy, jímž vyučuje Duch). když vykládáme duchovní věci duchovními slovy. Neduchovní člověk nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou pro něj bláznovstvím, a nemůže je pochopit, neboť se jim dá rozumět jen duchovně. Kdo však je duchovní, může rozumět všemu, ačkoli jemu nikdo nerozumí.“ (2.Kor. 2.kap. B21)
Pavel chodil a kázal o tom, že se přiblížilo Boží království, o Ježíši, jeho zmrtvýchvstání, o naději v něm o obrácení se k němu a odvrácení se od hříchu. Mluvil duchovními slovy duchovní věci. Někde ho kamenovali, jinde bičovali, nebo zavírali do vězení, předhazovali lvům. Vždy se však našlo několik lidí, kteří ušima slyšeli a kteří očima viděli a srdcem pochopili a šli za ním. Těm se Pavel věnoval. Ty vyučil a ustanovil. Neztrácel čas s těmi, kteří zavírali oči, aby neviděli a zatvrdili srdce, aby nebyli uzdraveni. Ani se nesnažil vysvětlovat světským způsobem. Často se věnujeme těm, kteří zavírají oči a zatvrdili srdce, jako by to bylo na nás, zda se obrátí nebo ne. Je to Bůh, který svým Duchem přivádí své děti k Ježíši. Takoví slyší v tvém hlase, hlas Ducha a následují, nemusí hned rozumět a chápat, ale slyší srdcem Boží volání, vidí očima svého srdce Boží-Ježíšovu blízkost.
Takovým je potřeba se věnovat.