Konečně jsme měli čas se projít. Pezinok leží uprostřed vinic.
Kamkoli se člověk vydá, musí projít vinicemi. To platilo i pro nás. Vešli jsme na cestu, která vedla kolem vinice.  Byla to však opuštěná vinice a podle toho i vypadala. Byl to obrovský rozdíl. Kolem ní byly vinice, o které se někdo staral, byly okopané, nerostl tam žádný plevel, mezi jednotlivými řadami kmenů bylo vidět do dálky. V té zanedbané se nadalo dostat ani k prvním kmenům. Bylo tam plno bodláčí, malých stromků a všude vysoká tráva. Jen sem tam bylo vidět vinný kmen, který byl většinou suchý. Bylo to smutné. Úrodná půda, obrovské pole a tak zanedbané. Když jsme šli kolem, měl jsem chuť na víno, ale nikde žádné nebylo. I když bylo po vinobraní, vždy něco na kmenech zůstane, ale tady nebylo vůbec nic. Připomenulo mi to verše z Písma, ve kterých se mluví vinicích zarostlých bodláčím,  o zpustošených a zapomenutých. Tak nějak asi vypadaly ty, o kterých psali Izajáš, Jeremiáš a další.
Když slyším mluvit vinaře o vínu, zemědělce o půdě, je to, jako by mluvili o nějaké ženě, kterou dobře znají a kterou milují. Je slyšet v jejich slovech ten vztah, který mají k půdě a vínu. Je v tom cítit, kolik času a péče věnovali. Dobrá vinice a úrodné pole potřebují mimo dobré půdy, vždy péči a vztah hospodáře k nim.
Podobně je to i s církví. Církev jako místní společenství, potřebuje péči a udržování vztahů. Péči pastýře a budování a udržování vztahů. Ježíš nepřišel a nezemřel jen tak pro sebe, ale proto, že mu člověk byl velmi vzácný. Lidé pro něho byli více, než jeho život. Kříž vyjadřuje ten nesilnější vztah člověka k člověku, Boha k člověku. Dobrý pastýř pokládá svůj život za ovce. Ježíš, když visel na kříži, i v bolestech, utrpení a pod tlakem všech hříchů světa, nepřestal myslet na lidi, na matku, kterou svěřil Janovi, na ty, kteří ho pověsili a modlil se, aby jim bylo odpuštěno i za zločince visícího vedle něho. Stále mu šlo o lidi.
Pokud církvi nepůjde o lidi, nebude tím, čím má být. Nepomůže zbudování žádné struktury, vytvoření nových funkcí, které by měly dopomoci růstu církve. Žádný návod nebude dost dobrý. Pokud nejde o lidi, nebuduje se vztah,  není vášnivá touha po jejich záchraně, nic nebude fungovat. Pokud to však je, nic dalšího není potřeba. Bůh pošle své ovečky tam, kde o ně bude skutečně dobře postaráno. Tam, kde pastýři pečují o svou vinici.
A je to jedno jestli jde o pastýře pastýřů  nebo pastýře oveček. Funguje to stejně.
Pokud vinař sedí za stolem a vymýšlí formuláře, statistiky, vymýšlí strategii a vytváří struktury, sedí na různých konferencích vinařů, stále studuje nejrůznější kurzy a vinařské školy, místo aby pracoval na vinici, pak mu vinice zaroste trním a plevelem jako ta, kolem které jsme šli.