Žít ve stresu nebo žít v pokoji. Mnoho z  nás si život ve stresu představuje jako dlouhodobý život v neustálé práci, shonu, řešení těžkých situací, v dlouhodobé finanční nepřízni apod. Znám vcelku velké množství lidí, kteří takto žijí a přitom stres nepociťují. Stres znamená tlak, namáhání, napětí. Lidé, o kterých jsem se zmínil toto nepociťují. Je to vidět i na jejich životech.
Naopak jsou lidé, kteří pod vlivem stresu kolabují, hroutí se a někteří jsou na pokraji smrti. Tlak, napětí a namáhání má na jejich tělo tak velký vliv, že často onemocní. (má osobní zkušenost)
Stres a jeho následky se nevyhýbá ani křesťanům. Je možné stresu odolat nebo se mu vyhnout? Odpověď zní ano.
Zkusme si určit odkud náš stres vlastně pramení. Je to skutečně z množství práce a shonu nebo je to něco hlubšího.
Jednou z velký příčin našich stresů je starost, obava… . Množství práce ve mne stres nevyvolá, ale obava, že nestihnu termín ano. Stres vyvolá naše obava z toho jak budu vypadat, když bych dělal méně. Vážná rozhodnutí mi taky nevyvolávají stres, ale starost o to, jestli rozhodnu správně, starost o to, jak na mé rozhodnutí budou reagovat nadřízení, nebo obecně lidé kolem mne, jak bude reagovat církev a křesťané… . Obava o děti, rodinu, finanční situaci. Tyto starosti vlastně vytvářejí tlak, pod kterým se mohu zhroutit, když trvá dlouho. Starost přináší do mého života neustálý nepokoj.
O Ježíši je napsané, že je Knížetem pokoje. On přináší pokoj.
O starosti naopak Písmo říká, že je to hřích. Ježíš nás vyzývá k tomu, abychom svá břemena (starosti) složili u jeho nohou a vzali si jeho jho, které je příjemné a netíží (nevyvolává tlak – stres).
Dlouhé čekání na něco, co považujeme za důležité pro náš život, v nás také vyvolává stres. Ne čekání, ale touha po tom, na co čekáme, nebo strach z toho, co má přijít.
Víra je také o důvěře. Vírou v Ježíše Krista a přijetím Ducha svatého do svého života jsem se stal Božím dítětem. Pak mohu směle důvěřovat, že můj život je v jeho láskyplných
rukou. Potřebuji si dát do pořádku tento vztah. Jde mi více o to, jak se o mně rozhodne (a bude to během života mnohokrát), nebo o blízký a intimní vztah s nebeským Tátou. V tomto vztahu přichází ujištění o jeho lásce, ochraně. Tam se nacházíme v bezpečí, volní a pokojní.
Mnoho lidí přichází pod stres, ve chvílí, kdy  „musí“ navenek vypadat jinak, než jakými jsou uvnitř. Čím větší je mezitím rozdíl, tím větší je tlak. Pak nám nezbývá než si přestat hrát na to, co ve skutečnosti nejsme, ale co si myslíme, že okolí od nás očekává.
Stres se projevuje na našem zdraví mnoha různými způsoby. Jsou to především stavy, které nemají nějakou jasnou příčinu. Pálení u srdce, pocit, že se o nás pokouší infarkt, žaludeční a střevní potíže, pocit knedlíku v krku a mnoho dalších projevů. Většinou nenajdeme důvod a ani lékaři ho nenajdou, proč nám najednou tělo špatně funguje. Většinou si ani neuvědomujeme, že je to následkem stresu. Je to duchovní tlak. Mnohdy to považujeme, za démonický útok. Ano je. Příčinou ale je, že jsme dopustili, aby mohly přijít do mé hlavy starosti a obavy. Nějak mi začne jít více o mne samotného a věci kolem mne, než o to být v osobním vztahu s Bohem. Sobectví dává prostor ďáblu a přináší tlaky, přetížení a napětí.
Příčinou stresu je tedy nepokoj uvnitř nás. Klidně můžeš stále řešit těžké situace, pracovat více než ostatní, mít velmi aktivní den, prožívat „nepřízeň“ a přesto nemusíš žít v nepokoji, pod tlakem.
Stačí plně důvěřovat tomu, kdo je sám pokojem a přináší ho i nám. Naslouchat mu a poslechnout ho, Ježíše Krista.