Měl jsem krátký rozhovor se svým kolegou, který začal studovat. Je u něho předpoklad, že by měl být ze skupiny nejlepším studentem. Tak se na to dívají i jeho kolegové a tím i on sám. Stalo se však, že při prvním hodnocení skončil v průměru a někteří, od kterých se to vůbec neočekávalo, byli v hodnocení úspěšnější než on. Byl zklamán a v ten den (možná i několik dalších) nad tím dlouho přemýšlel. Když se mnou mluvil, přiznal jak zklamání, zvláště, když všichni očekávali, že bude nejlepší, ale také přiznal chybu. Věděl přesně v čem byla jeho chyba, co neudělal tak, jak měl.
Myslím, že to byla dobrá lekce. V této věci nebylo důležité, co konkrétně se měl naučit a zvládnout, tou nejlepší lekcí bylo právě to, že neuspěl, i když očekával opak. „Sražení k zemi“, „vnitřní boj s neúspěchem“ (i když v mých očích to bylo dobré a ne neúspěch), „uvědomění si pravdy“, „postavení se opět na nohy“ a „pokračování ve studiu již s touhle zkušeností“. Těchto pět věcí bylo při studiu nejdůležitějších. Ty ho posunuly dál, než samotný obsah studované látky. Vlastně tím prošel a uspěl na výbornou!!!
Studium nás obohacuje v mnoha jiných věcech než teoriemi, výpočty apod. Většina kazatelů prošla vyučováním jak si připravit kázání a jak kázat. Jen někteří se však tím řídí. Dokonce ani ti, kteří to vyučují nepoužívají strukturu, kterou učí jiné. Ale při výuce si můžeme uvědomit naše chyby, které nemusíme dále dělat, je jednáno s naší představou o druhých, o nás o světě. Často jsou zbořeny hradby, které nás držely jen v určité oblasti a bránily nám se posunout dál, do větší šíře. V každém čase svého života máme možnost učit se a získat nové informace, ale škola, studium nás vyučuje mnohem více.
Ať studuješ biblickou školu (ale i jiný obor), není důležité jestli jsi momentálně neuspěl (nebo uspěl), při zkoušce, při praxi, jaké máš hodnocení, ale co to s tebou udělá a kam tě výsledek posune. Jakým procesem uvnitř sebe projdeš. To je to nejdůležitější. To je ta nejlepší škola pro tvůj život.