Co není z víry, je hřích. (Římanům 14) Víme, že nevěřit v Boha je hřích, nevěřit v Ježíše, je hřích. Když  nás čeká něco důležitého, víme, že se musíme nějak rozhodnout, nebo máme nějaký pohovor, zkoušku, čeká nás návštěva lékaře, nevěřící rodiny…, modlíme se, protože  věříme, že Bůh nám může pomoci, může jednat a zasáhnout.
Jak je to však s naší vírou během běžného dne. Možná si teď říkáš: „Co po mne Josef chce. Nerozumím tomu.“ Je to jednoduché.
Věříme tomu, že jsme v Božích rukou každého dne? I ve chvíli, kdy nás šéf peskuje, nebo nám oznamuje rozhodnutí, které není podle našich představ. Když se ti připálí oběd, děti se motají kolem tvých nohou, volá tchyně, že přijde na oběd a manžel se zdrží v práci. Když pračka přestane fungovat a auto se zastaví uprostřed křižovatky a nechce se rozjet. Věříš, že Bůh je v tom všem s tebou. Ne, že k němu jen voláš, ale že je v té situaci s tebou tam na tom konkrétním místě. Že přesto všechno jsi v jeho rukou. Že se mu to nevymklo z pod kontroly?
Vnímáš, že Bůh je tam, když se příjemně bavíte s přáteli na dovolené, když to v práci zvládáš, doma ti jde všechno od ruky. Vnímáš přítomnost Ducha svatého, nebo je to jen tvůj další skvělý den. Jak důvěřuješ Bohu, když máš děti venku. Věříš, že je může Tatínek ochránit, nebo se snažíš si to zajistit sama svými schopnostmi. Nakolik věříš tomu, že Duch svatý chce vařit s tebou. Že je a chce být s tebou ve všech těch „maličkostech“ běžného dne.
Jak na tom jsi s vírou? To poznáš podle reakcí na jednotlivé situace. Podle slov, jak ty situace budeš komentovat. Zkus se jeden den pozorovat a zjistit, jak na tom jsi. Rozhodni se pak větší část dne (nebo raději celý) být neustále s Duchem svatým a uskutečni to. Ne jako s oficiální návštěvou, ale jako s přítelem, před kterým nemusíš nic skrývat. Prožít všechny ty drobné starosti a radosti dne  společně, jako jedno tělo. Tak poznáš jaký skutečně je Ježíš, jaký je Tatínek, jaký je Duch svatý. Při takových dnech dochází k tvé proměně. K růstu tvé víry.
Právě v prožívání těch běžných každodenních „maličkostech“ můžeme být světlem lidem kolem. Lidem, kteří pozorují náš život, aniž si to uvědomujeme. Tam může být naše víra prokázána na skutcích běžného dne a použita jako svědectví aniž si to uvědomujeme.