Pan „Dokonalý“. Tak jsme říkali člověku, který vždy a za všech okolností se staral o to, jestli je všechno tip-ťop, neboli v cajku. Prostě zda je vše dokonalé. Ať se jednalo o oblečení, práci, přípravu nějaké zábavy apod. Pan dokonalý nám často lezl na nervy, protože vždy měl nějakou připomínku, vždy se díky němu protáhla porada, protože musel probírat i nepodstatné maličkosti. Jeho duše neměla klid, dokud vše nebylo dokonalé, a protože to nebylo nikdy, nebyl nikdy spokojený a tím otrávil mnoho lidi kolem sebe.  Označení „Pan dokonalý“ bylo spíše hanlivou přezdívkou.

Několik dní nazpět, jsem v kázání opět slyšel, že nejsme dokonalí. Že nejsme Bůh. Vždy, když to slyším, mi to připadá jako výzva k tomu, abychom se ani o dokonalost nesnažili. Jako by stačilo to, jak na tom jsme. Bible nám však říká něco jiného. Již jen slovo: ˇBuďte svatí, neboť já jsem svatý.“ mluví o tom, že máme směřovat k dokonalosti. Co je dokonalejší než být svatý? Jinde pak můžeme číst o tom, že se nemáme přizpůsobovat světu, ale obnovou své mysli poznávat co je dobré, náležité a dokonalé. Ježíš omluví, že je důležité jeho slova nejen slyšet, ale i plnit je. Takový člověk plní Boží vůli. Plnit Boží vůli je přece o dokonalosti. Nebo ne?
To, že nikdo z nás není dokonalý je pravda, ale nemá to být výmluva pro naše selhání, nemá nás to zastavit v tom, abychom se stávali dokonalejšími a dokonalejšími, abychom se více a více podobali Kristu. Usilujme o dokonalost. Napsal jsem v několika z posledních zamyšlení několik pomůcek, které by nám měly pomáhat v tom, jak se stávat v Kristu a pomocí Ducha svatého dokonalejšími. Vyzkoušeli jste si to?
A chceme se vlastně podobat Kristu, nebo nám to stačí jak na tom jsme? Přemýšlejme o tom, zda to není jen náš alibismus, abychom nemuseli jednat s naším hříchem, opouštět to, co nám „chutná“, i když nám to škodí, abychom nemuseli jít a omluvit se, …
Jak je to s tebou?!?
Zítra se zamyslíme nad tím, co vlastně dokonalost je a co není.