Jeden z bratrů, jehož rodina potřebuje častou pomoc, jak materiální, finanční, ale také duchovní, byl nespokojený s tím, že nemá veškerou pomoc najednou. Nejraději by veškerou pomoc, kterou kdy dostal (a nebylo toho málo) dostal teď a najednou. Je přesvědčen, že by mu to pomohlo mnohem více, než pomoc postupná, kdy Bůh otvíral lidem srdce, aby jim pomáhali.
Písmo nám říká, že když nedokážeme být věrní v malých věcech, nebudeme věrni ani ve velkých. Když nedokážeme spravovat malou částku, nedokážeme spravovat ani velkou.
Často se setkávám s lidmi, kteří dělají neustále dluhy a nesplácí je. Věří, že jednou budou mít tolik peněz, že dluhy zaplatí najednou. Pokud dostanou výplatu, nic z ní nedají na splácení. „Z tak malé výplaty nemohu nic splácet. Ale jednou, až budu vydělávat desetinásobně, pak to všechno splatím“ Nikoho z těch, kteří takto přemýšleli, jsem neviděl, že by někdy něco splatili. Naopak dostali se do těžkých potíží, do exekucí a dnes místo velkých výplat, nebo velkého podnikání, jsou úplně na mizině.
Většina zadlužených přemýšlí tímto způsobem: Protože jsem chudý nemohu splácet dluhy. Naopak potřebuji ještě si někde půjčit. Ale jednou, až se mi bude dařit, jednou až dostanu pořádnou práci, jednou až zdědím, jednou až….., jednou až…… .
Opak je pravdou. Chudý jsi proto, že jsi zadlužený a potřebuješ se dluhů co nejdříve zbavit, proto musíš splácet i z malého příjmu.
To vede k požehnání. (nebuďme nikomu nic dlužni, mimo lásky)
Ven z chudoby. Splácení a štědré srdce vede z dluhů.

Vidím však podobné jednání mezi křesťany v jejich duchovním životě. Jsou stále dlužníky. Připadají si duchovně chudí a proto nemohou sloužit, ale stále potřebují, aby jim někdo sloužil. Místo, aby již dávno sloužili skrze Ježíše Krista jiným, stále ubírají sílu a čas služebníkům, kteří jsou nuceni jim sloužit. Žijí na úkor jiných. Jsou jako ti věční dlužníci. Nemohou sloužit dokud se v jejich životě nestane něco velkého, duchovně velkého. Nebo možná si jen říkáš ještě nejsem dostatečně vyučen, připraven, zbudován abych sloužil Pánu. Stále čekáš na … na …, na co vlastně čekáš? Nestaneš se evangelistou, pokud nezačneš lidem evangelium s láskou říkat na tom místě, kde zrovna jsi, nestaneš se velkým modlitebníkem pokud se nezačneš modlit doma v komůrce, ve sboru při modlitebních, nestaneš se prorokem, pokud neotevřeš ústa.
Nestaneš se služebníkem, pokud se nerozhodneš začít sloužit. Pokud nezačneš v malém. S tím co máš. Začni používat to, co momentálně máš a Bůh ti přidá. Nikdy toho není málo.