Král David měl možnost si vybrat trest, za sčítání lidu, které nařídil. Mohl být vydán  do rukou lidí, nebo přijmout trest od Hospodina. Vybral si trest od Hospodina. Říkal: „Jen mne Bože nevydávej do rukou lidí“ Věděl, že my lidé jsou přísnější, tvrdší a především nemilosrdní. Chtěl se nechat potrestat tím Spravedlivým.

My lidé jsme většími soudci než Bůh. Jsme plní kritiky. Soudíme a kritizujeme vše. I to, co neznáme, co jsme nezažili a především i to, co Bůh považuje za dobré, správné nebo normální. Kdybychom měli rozhodovat, kdo je hoden vejít do Božího království, jistě by v něm nebyly milióny lidí. Možná jen pár. Já dokonalý člověk, několik členů mé rodiny a možná nějaký ten sponzor, který mi sponzoroval službu.
Myslíte si, že přeháním? Kéž bych přeháněl, ale zkusme si vzpomenou, kdy naposled jsme nikoho nezkritizovali, nesoudili. Najdeme takový den? Když již nikoho nezkritizujeme, nakonec odsoudíme sami sebe jako nehodné.
Již jednou jsem psal o tom, že je mnoho věcí, které hříchem nejsou, ale lidé to za hřích považují.
Zkusme se spíše zaměřit na Pána, než na lidi kolem sebe. Potřebujeme být v jeho blízkosti, abychom mohli přijmout jeho pohled na lidi kolem nás. Není otázka jací jsou, ale co pro ně v méně Ježíš mohu udělat. Když se samaritán na cestě setkal se zbitým a nahým člověkem, který ležel na zemi, neřešil kdo to udělal, jestli si to zasloužil nebo ne, jestli je opilý. Neříkal si pro se sebe: „Ten si to jistě zasloužil“,  nebo “ No, něco musel udělat, když mu to Bůh dopustil“, neřešil jestli patří mezi přátele nebo nepřátel. Prostě ho vzal na vůz, oblékl ho, dovezl do hostince a zaplatil za léky a za pobyt, než se vyléčí.
Jak byl ten zbitý a nahý člověk překvapený, když zjistil, jak s ním samaritán jednal. Určitě vzdával díky Bohu za toho člověka. Možná si myslel, že se setkal s andělem.
Co o tobě říkají lidé. Ne jenom přátelé. Děkují za tebe Bohu? Radují se, když tě vidí, nebo spíše uhnou pohledem, protože o tobě ví, že jen každého kritizuješ a soudíš? Vyhledávají tě, nebo se modlí: „Pane, ať se sním nemusím potkat!“ Můžou o tobě říct jiní, že jsi jejich bližní?
Většina z nás jsme kritici a soudci. Zkusme to od dnešního dne změnit. Rozhodněme se, vědomě, že dnes nikoho nezkritizujeme a neodsoudíme. A pokud nás to napadne, pak místo slov soudu a kritiky začneme nahlas ve jménu Ježíš žehnat. Modlit se za to, abych věděl, jak žehnat a jak pomoc tomu, koho jsem chtěl kritizovat. (Možná se dovím od Pána, že pomoc potřebuji sám.)
Vyměňme soud za žehnání. Každý den. Uvidíš, jak se ti po několika týdnech změní myšlení o lidech kolem tebe. Je mnoho věcí, které musíme začít sami a nečekat, že je jednou Pán v nás změní. Dal nám velkou moc ve jménu Ježíš. Když začneš s žehnáním, začni s žehnáním vlastnímu myšlení a podřiď ho pod mysl Kristovu, pod moc Ducha svatého. Můžeš to dělat vždy, když tě budeš pokoušen kritizovat a soudit jiné (ale i sebe). Žehnej a přikazuj svému myšlení a žehnej lidem místo kritizování. A to nejlepší bude, když s tím začneš hned teď.
Bůh nám v tom žehnej.