Řeknu-li o svévolníkovi: »Svévolníku, zemřeš,« a ty bys nepromluvil a nevaroval ho před jeho cestou, ten svévolník zemře za svou nepravost, ale za jeho krev budu volat k odpovědnosti tebe. Tato slova z třicáté třetí kapitoly Ezechiele jsou velmi tvrdá.
Nepíši je zde proto, abych tě jimi zastrašil, nebo nějak manipuloval. Ostatně jsou to slova pro strážce lidu, pro proroky té doby.
Žijeme v době milosti. Pojďme se podívat na to, co říká Nová smlouva. Ježíš končí velkým poslání pro nás: „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal…. „(Mat. 28:19-20)
a Pavel v desáté kapitole Listě Římanům píše: „Ale jak mohou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak mohou uvěřit v toho, o kom neslyšeli? A jak mohou uslyšet, není-li tu nikdo, kdo by ho zvěstoval?“  Když neuvěří, jak mohou být spaseni?

Není to tak trochu podobné větám z Ezechiele. Když budeš mlčet, když máš mluvit, neuvěří a nebudou moci být spaseni.
Někdy žijeme dlouho v jednom paneláku, ulici a neznáme lidi kolem sebe. Roky se míjíme se sousedy, zdravíme promluvíme pár slov o počasí, o dětech, o hokeji nebo fotbale. Někdy se nám zdá soused příjemný, nebo přístupný, tak se snažíme mu nějak říct, že jsme věřící (většinou si toho sousedi již dávno všimli) a nějak opatrně mu zvěstovat Ježíše. Vím, že zrovna ty nemáš zábrany. Ale když je tvým sousedem hašteřivá a klevetivá tetka, nebo skvěle hlučná romská rodinka. Nebo zrovna ti sousedi, od kterých přelezli k tobě štěnice. To je přece jiné. No, to již nemluvím o těch mladých, kteří stále plní chodbu odpadky, když se tam schází. Vlastně se s nimi ani nedá bavit, protože mají stále sluchátka na uších. Snad ještě ten podnikatel z pátého, ale ten je tak nafoukaný… Ostatně v baráku chci mít se se sousedy klid. Ať tím Pán pověří někoho jiného.
Pak v neděli při výzvě, abychom přivedli někoho do sboru, nebo mu svědčili, dlouze přemýšlíme a říkáme: „No já nemám koho pozvat. My nemáme nevěřící přátele. Já nemám……
Od koho by lidé z našeho okolí měli slyšet, než od nás. Když je začneme milovat tak jako Ježíš – bez podmínek, nebudeme mít problém zvěstovat Ježíše, protože nám půjde o to, aby byli zachráněni. I hašteřivá tetka, hluční Romové, rodinka poštípaná od štěnic nebo nafoukaný podnikatel.
Otázka je jestli toužíme a jak moc po tom, aby mohli být zachráněni. Možná přijmou, možná odmítnou, ale bez toho, aby slyšeli, se to nedozvíme.
A toužíme vlastně po jejich spasení? Nebo se děsíme toho, že by mohli s námi trávit věčnost?
Jestli toužíme, pak mluvit je na nás.
Na mně a na tobě.