Na místě, které Hospodin vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, obětuj jako velikonoční oběť Hospodinu, svému Bohu, brav a skot. (Deuteronomium 16:2 [CzeCSP])

Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. (Římanům 12:1 [CzeCEP])

Nyní jsem vyvolil a posvětil tento dům, aby tam navěky přebývalo mé jméno. Mé oči a mé srdce tam budou obráceny po všechny dny. (2. Paralipomenon 7:16 [CzeCSP])

Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! (1. Korintským 6:19 [CzeCEP])

Když čteme o obětování velikonočního beránka, zjistíme, že nic z něho nemohlo zůstat. Co zbylo museli Izraelité zakopat. Když se podíváme na oběti, které přinášeli, bylo to stejné. Nic nezbylo, protože vše bylo buď spotřebované, nebo spálené.
Pavel nás vybízí, abychom se stali  živou obětí, svatou a Bohu milou.  O tom mluví jako o pravé bohoslužbě. Položme tedy sebe na Boží oltář. Se vším všudy. Nic si nebere z něho zpět. Dejme tam skutečně vše, aby na něm zemřelo naše já, bylo spáleno všechno, co neoslavuje Boha, co není obrácené cele k Bohu a to, co Bohu voní, aby mohl On sám skrze nás použít skrze přítomnost Ducha svatého v nás. Nemůžeme být vůní, pokud obětujeme pouze to, co se nám chce, pokud se na oltář položíme a pak zase rychle z něho skočíme do světa, protože nechceme nechat spálit některé věci. Pokud nechceme nechat zakopat to, čemu jsme otročili před svým položením se na Boží oltář.
Tou vůní je vlastně naše rozhodnutí a jeho uskutečnění. To je ta vůně, kterou Bůh začne používat. To je vůně Kristova, kterou začneme vonět.

Bůh obětoval svého Syna, aby i životech každého z nás se mohly  uskutečnit naše osobní velikonoce. Umrtvení našeho já, vzkříšení nového člověka uvnitř našeho těla Duchem svatým. Abychom měli Boží srdce a viděli lidi kolem sebe Božíma očima.

Bůh si vyvolil člověka (tebe) , aby v něm přebývalo jeho jméno. Musíš však prožít své osobní velikonoce.

Pre kázeň máš vášeň
Z desatora bázeň
Bez Biblie, kde by si bol ,
Božie slovo to štýl tvoj.
Žiješ len na princípoch
Kde však som v tom ja, tvoj Boh

Otvor svoje srdce.
Volaj teraz ku mne.
Dám ti Ducha svojho.
Buď syn Otca môjho.
Všetko bude OK.
Budeš v ruke mojej.
Láska je tvoja reč.
Svätosť to tvoj je meč.

Zrazu je tu prvý spor.
Hriešny, keď tvoj našiel zbor.
Všetko sám si len súdiš.
Kde však som v tom ja, tvoj Ježiš.

Otvor svoje srdce.
Volaj teraz ku mne.
Dám ti Ducha svojho.
Buď syn Otca môjho.
Všetko bude OK.
Budeš v ruke mojej.

A teraz vyznaj so mnou!

Tu som Duchu Svätý.
Teba chcem byť plný.
Tebe všetko dávam.
Chcem byť tvoje dieta.
Dávám srdce ruky.
Teba chcem byť plný.

Tu som Duchu svätý.
Teba chcem byť plný.
Tebe všetko dávam.
Chcem byť tvoje dieta.
Dávám srdce ruky.
Teba chcem byť plný.

V ďaka, som Ťa plný.

Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete opravdu mými učedníky.  Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“  „Jsme Abrahamovo símě!“ ohradili se. „Nikdy jsme nikomu neotročili. Jak můžeš říkat: ‚Budete svobodní‘?“
(Jan 8:31-33 [CzeB21])

Všimněme si, že oslovení lidé (a byli to dokonce  ti, kteří uvěřili v Ježíše) se nezajímali o možnost poznání pravdy, ale dotklo se jich, že jim tímto říká, že nejsou svobodní. Jedno z důležitých poznání je uvidět, že nejsme svobodní. Že potřebujeme vysvobodit.

Je svět fyzický, ve kterém se pohybujeme a svět duchovní, který nevidíme, ale silně ovlivňuje život každého z nás. Lidé často mluví o duchovnu jako o duchovní energii, o nějakých aurách, čakrech, proudech energie apod. Neuvědomují si, že vše toto funguje skrze  nějaké bytosti. Energie sama o sobě nepřemýšlí, nereaguje na symboly.neplánuje rovnováhu, ani se nemůže vědomě sama o sobě používat. Nemá totiž vědomí.  Duchovní život, skrze který přichází energie a moc je naprosto vědomý Vědomí nemají věci ani energie. Vědomí mají bytosti.

Duchovní svět je plný duchovních bytostí, které mají za úkol nás ovládat (to je ta nesvoboda). Pak jsou zde andělé Boží a především Duch svatý, který přichází na pomoc těm, kteří hledají v tomto duchovním zmatku Boha (Pravdu) a přivádí je ke Kristu a skrze něho k Bohu Otci.

Úkolem duchovních bytostí (mimo andělů Božích) je zabránit lidem přijít ke Kristu, poznat pravdu  a stát se Božími dětmi a získat věčný život v Božím království.
Lidem nevadí, když se někdo nazývá a provozuje čarodějnictví, nevadí jim, když někdo provozuje různé okultní praktiky, používá duchovní energii, když  věří v mimozemšťany, objímá stromy, stýká se s démony. Nepohoršuje je to. Když ale někdo začne mluvit o Ježíši Kristu. začnou být podezřívaví, až nepřátelští. Jsou schopni věřit všemu, mimo uvěřit v Krista jako svého Spasitele.
Jsou schopni věřit všemu, co se kde napíše, jen ne Bibli, Božímu slovu. To je právě úkol všech těchto duchovních bytostí. Aby lidé nepoznali Krista, jeho slovo, pravdu, Boha a nezískali věčný život s Bohem.

Dobrou zprávou je: Slovo Ježíše má moc zjevit ti pravdu a učinit tě svobodným. Má moc proměnit.

Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli.  Nehemjáš, který byl místodržícím, a kněz Ezdráš, znalec Zákona, a levité, kteří vysvětlovali lidu Zákon, řekli všem lidu: „Dnešní den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu. Netruchlete a neplačte.“ Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Zákona.  Dále jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“
(Nehemiáš 8:8-10 [CzeCEP])