Tak jak?

Možná si myslíte, že první a druhá kapitola si odporují. Ne. První popisuje stav věcí. A tak trochu varuje se poustět do velkých věcí. Druhá se snaží vysvětlit, že peníze ze státní pokladny na sociální služby nejsou něco špatného. Špatné je to, co jsme schopni někdy udělat proto, abychom je získali. (první kapitola) Za jakou cenu. S jídlem roste chuť. Možná právě proto by bylo potřeba, aby více lidí oddaných Kristu v těchto službách pracovalo. Modlilo se…

Malé společenství by se do registrované sociální služby nemělo pouštět. Aspoň ne hned. Všechno má svůj vývoj. Uvedu příklad. Terénní sociální služba krizové intervence (nejzákladnější sociální služba) si vyžaduje minimálně jednoho sociálního pracovníka s vysokoškolským vzděláním II. stupně. Nemůže to být dobrovolník ani dohodář nebo externista, musí mít pracovní smlouvu. Dále musí mít nějaké základní vybavení a především kancelář. Nevím jak nyní v ČR, ale na Slovensku ještě neznamená, že když tuto službu zaregistrujete, že na ni dostanete finance. Měly by přispět obce, ale…Je pohodlnější mít srdcaře, který bude ve svém volném čase navštěvovat rodiny v nouzi, chodit do ghett a věnovat se problémům mládeže, dětí nebo celých rodin. Přitom nemusí řešit složité sociální situace. Stačí jednou dvakrát v týdnu, ale pravidelně. Pokud je šikovný domluví se s někým na úřadu nebo sociálním pracovníkem některé neziskovky, kteří pomohou v tom, co nezvládne jako dobrovolník. Je to podstatně levnější, vztahy jsou s lidmi pevnější, protože je tam hořící srdce. Pro církev je dobrým výsledkem, že se lidé obrací a přicházejí do církve. Pro sociální práci je úspěch to, že po nějaké době člověk nebo rodina již nepotřebují pomoc, protože se naučili pomoc si sami nebo se dostali z jámy na cestu a mohou již dál pokračovat bez pomoci. V obou případech jde o změnu života. Jak v církvi v tak sociální službě. Ideální je spojení obou věcí. Tak to může fungovat dlouho, aspoň do doby, kdy budou odborníci z úřadu nebo neziskovky spolupracovat. To je o budování vztahů. Navíc máte možnost mít vliv na mnoho lidí kolem. Nejde jen o jednoho nebo jednu sociální pracovnici na úřadě, ale váš vliv se přenese na celé oddělení a možná až k vedení obce nebo města. Tento způsob služby lidem máme několikrát vyzkoušený a vždy přinesl dobré ovoce. Jak do církve, tak do vztahů s vedením měst a obcí. Musíte však lidem na městě projevit důvěru jako odborníkům, i když nejsou věřící (zatím😊). Mnohé věci skutečně nechat na nich, neradit jim, ale naopak si nechat v pokoře poradit. Ukázat, že si vážíme jejich práce, která není snadná. Oni se vám na oplátku často otevřou a vy jim můžete nabídnout, že se za ně budete modlit (hned na místě). Nesetkal jsem se nikdy s odmítnutím. Samozřejmě, že to nejde při prvním setkání. Je potřeba vnímat vedení Ducha svatého. Každý úředník se kterým jsem spolupracoval odemne slyšel evangelium. Za většinu z nich jsem se modlil nebo se modlil s nimi. Vcetně primátorů. Některé to ještě čeká 😊. Jako křesťané děláme často velkou chybu. Myslíme si, že máme na vše recept a chceme všem radit. Tady na to musíme zapomenout. Přijímat jiné s pokorou a Boží láskou.

V tomto období, kdy služba roste, můžete jednat s vedením obce nebo města, zda by podpořilo finančně sociální službu v této oblasti, kdyby jste ji zaregistrovali. Možná se dohodnete zatím jen na jejich dotaci na to, co momentálně děláte, ale i to je dobrý začátek. Pokud vaše služba městu nebo obci pomáhá, dříve nebo později začnou přispívat i na případnou sociální službu, kterou byste zaregistrovali. Tak můžete začít i bez velkých finančních prostředků. Jak jsem napsal v minulé kapitole není potřeba se bát dotací z měst, krajů i státu. Spíš se potřebujeme naučit, jak je dobře používat. Tady na Slovensku jsme teprve po pěti letech práce ve ctyřech městech začali registrovat první sociální služby.

Mám rád praktické příklady. Jste společenství, které se schází v pronajatém sále a skupinky má po domech. Někomu Bůh vloží na srdce službu dětem a mládeži na ulici (lidem bez domova, Romům…). Začne chodit mezi mládež budovat vztahy. Pak i s jejich rodinami. Uvidí potřeby těch mladých nebo rodin a spojí se se sociálním pracovníkem a pomůže jim vyřešit věci (odlužení, nějaké zdravotní vyšetření, zameškané hodiny bez toho, aby rodiče dostali pokutu nebo přišli o dávky apod. Je hodně věcí a potřeb). Přitom se sdílí s evangeliem a zve do společenství. Věřím, že Bůh mění situace lidí a celých rodin. Často pro nás nemožné věci. A také často k tomu používá i jiné lidi. Například úředníky z města. Po nějaké době se i úředníci začnou zajímat a po vybudovaných vztazích budou chtít sami nějak pomoc. Pak může dobrovolník říct, že by bylo dobré mít nějaký prostor, kde by mohli být s mladeží, když prší, v zimě, kde by s nimi měli pravidelný program. Musíte ten program mít na papíru a musí mít hlavu a patu. Pomůžou vám. Buď něco najdou nebo to předají vedení města nebo řeknou, abyste si podali žádost na dotaci na nájem. Je však k tomu potřeba několik důležitých věci:

Aby jste věděli a měli jistotu, že k té službě vás vede Duch svatý, protože pak on jedná v lidských srdcích a naklání je směrem k vám a vaší službě.

Mít registraci jako zapsaného spolku nebo na Slovensku občanského sdružení. Težko se poskytují dotace soukromým osobám. Píšu to proto, že jsem se často setkal s „volnými“ společenstvími, která se nechtěla nijak registrovat.

Říkat pravdu o tom, že součástí vaší služby je i duchovní vedení lidí, protože jste křesťané. Ne však agresivně nebo pyšně nebo se za to omlouvat, ale jako fakt.

Najednou máte prostor, kde se můžete scházet s mladými, dětmi. Pak zjistíte, že se dopoledne mohou scházet maminky s dětmi a po večerech na modlitebním. Nic neporušujete, protože stále sloužíte a pracujete s mládeží, dětmi a rodinami. Pokud je prostor vhodný, v neděli tam můžete přesunout shromáždění, aby byl prostor využitý. Ušetříte na nájmu a můžete finance přesunout do rozšíření služby například o mama centrum v dopoledních hodinách, kam mohou věřící maminky zvát nevěřící známé a ty, které potřebují pomoc.

Nemůžete však začít službu s tím, že tak získáte prostor pro společenství a nedělní shromáždění. Tak to nefunguje nebo aspoň ne na dlouho. Potřebujeme být upřimní a čitelní. Prostor chcete skutečně pro práci s mládeží a dětmi, to ostatní dostáváte od Tatínka jako bonus ke službě.

Po čase zjistíte, že skutečně potřebujete odborníka a to nejen pro registrování sociální služby, ale prostě proto, že si mnohdy nevíte rady. Bylo období v církvi kdy se stačilo pomodlit a vložit ruce na člověka a problém byl vyřešený. Ne všechny problémy. Mnohé starosti a nevyřešené věci lidé většinou skryli, protože se styděli říct, že modlitba „nefungovala“. Na vině však nebyla modlitba, ale věřící, kteří si mysleli, že to stačí. Mnoho situací potřebuje řešení krok za krokem a vyžaduje provázení. Ne jednu modlitbu, ale pro každý krok človêka. Někdy to jsou týdny, pro jiného roky. Bůh dá sílu, odvahu, nakloní srdce mnohých, připraví situace, ale jít musíme sami. Rád vzpomínám na mou první službu na noclehárně. Když jsem začínal, panovalo přesvědčení, že tam přece nemůžeme mít Bohoslužby. ( jsme sociální služba a peníze máme od města) Nakonec jsme měli dvakrát týdně po práci skupinku, kde jsme četli z Písma a hovořili jsme o Kristu a jeho slovech o tom, jak máme žít. Někteří se obrátili a někteří ne, ale i jim Kristus změnil život, protože přijali jeho rady, jak mají žít. Když jsem odcházel, měli jsme tam již rok Bohoslužby. Ti, kteří se obrátili potřebovali stejně jako neobrácení pomoc vyřešit své situace, které byly často velmi složité. A my jsme tam byli proto, abychom jim pomohli. Modlili jsme se a pomáhali. Nemysleme si, že nepotřebujeme odborníky. (městu nikdy nevadily Bohoslužby a duchovní služba, zajímali je výsledky)

Tady nastává většinou problém. Kde ho vzít. Myslím, že sociální pracovníky najdete, ale nenajdete ty znovuzrozené. Pokud jsou, pak již někde slouží. Najednou přichází dilema: máme přijmout nevěřícího?

Před půl rokem jsem slyšel vyjádření jednoho pastora, že nebudou podporovat službu, kde bude nevěřící pracovník. Dvacet let dozad jsem měl podobný názor. Dnes se dívám jinak. Viděl jsem pracovat nevěřící s takovou láskou k lidem, kterou jsem neviděl u věřících. Viděl jsem nevěřící pracovníky rozbít kolektiv věřících, viděl jsem jak se nevěřící během služby obrátili…. Potřebujeme se nechat vést Duchem svatým. On zná lidská srdce. On zná záměr, který s člověkem má. Potřebujeme smělost k tomu, abychom poslechli a udělali to, co chce On. Ať to znamená přijmout nevěřícího nebo ne. Tady začíná nová zkušenost a často jsme překvapení z Božích cest a záměrů. Začínáme chápat, co znamená, že Bůh nikomu nestraní, jaká je jeho spravedlnost i milosrdenství. Je to velké dobrodružství s Bohem, kdy bojujeme za lidi, které většinou někdo již odepsal nebo se odepsali sami.